Jak šel Honza do světa – vlastně jel karavanem

Mají společné křestní jméno a lásku ke karavaningu. A ještě něco. Oba provozují známé internetové servery – Honza Bordovský camperlife.cz a Honza Pacovský server vanisti.cz. Oba cestují s obytnou vestavbou a v místě destinace rozhodně nekempují pasivně – berou s sebou kola, koloběžky, čluny i paddleboardy a kempování si užívají.  A protože jsme je náhodou oba zastihli u programového centra v hale V, položili jsme jim stejnou otázku.

Jaký nejlepší zážitek z hlediska emocí jste měl díky tomu způsobu cestování?

Honza Bordovský

Těžko se vypichuje nějaká jedna konkrétní situace, cesta nebo zážitek, protože těch bylo spousta. Každé místo, každá noc, má svoje kouzlo. Ale hodně rádi vzpomínáme na jednu z cest. Máme totiž obytného veterána, starého Volkswagena, se kterým jsme cestovali, když jsme neměli děti. Vyrazili jsme s ním na takovou zásnubní cestu, na které jsem požádal svojí manželku o ruku.  Bylo to na severu Ruska za polárním kruhem u opuštěného majáku za polární noci.  To byla opravdu hodně silná emoce, prostě krásné místo, opuštěné. Ještě dohromady s tím autem, které prostě máme a opečováváme si, byl  tohle pro mne asi nejsilnější zážitek, navíc z tak vzdáleného místa.

Honza Pacovský

Jak říkal kolega, asi úplně nedokážu vyzdvihnout jednu konkrétní situaci, ale vlastně máme dobré emoce pokaždé, když někam vyrážíme.  Jezdíme s dětmi ve čtyřech, takže dětem stačí jenom to, že nasedneme do obytného auta a najednou jsou úplně jak vymněněné. Mají úplně rozzářené obličeje, jsou nadšené a kooperující. Hodně je to baví a hrozně se na tu cestu těší, takže to je pro mě taková pozitivní emoce.  Jinak z hlediska destinace moc rád vzpomínám na Slovinsko, protože tam mám pocit, že se cítím jako doma.  A vidím, že se tahle země dokázala za poslední roky posunout, už to není bývalý východní blok, ale  prostě standardní země srovnatelná s Rakouskem, co se týče třeba služeb právě pro karavaning a cestovní ruch.

A co se týče těch horších zážitků?

Moc na ně nevzpomínají, protože jich je poskrovnu a navíc se díky dětem snaží vyjet co nejlépe připraveni. Každopádně Honza Bordovský se zmínil o čekání na bělorusko/ruské hranici, kde si celník doslova říkal o úplatek. Přestože při kontrole nic nezjistil, nechal Honzu čekat. Ten se však nevzdal a počkal si 6 hodin na střídání služeb, pak bez problémů projel. Honza Pacovský si zase jednou musel zkrátit dovolenou ve Slovinsku, když se za necelé tři dny museli vrátit do Prahy s dcerou, která měla neštovice. A to měli v plánu strávit v oblíbené zemi více než týden.