Oficiálně se jmenují hotelbusy, Bohumil Stupka jim s úsměvem říká domeček na kolečkách. Každopádně jsou speciálně stavěné vozy českobudějovické cestovní kanceláře Pangeo tours, v nichž se cestuje ve dne i v noci, a tím se neztrácí drahocenný čas, světovým unikátem. „Vím jen, že v Pasově existuje společnost, která nabízí něco podobného, ale s mnohem menším komfortem, s větším počtem lidí na palubě a tahají za sebou vlek,“ říká Stupka, který jako průvodce a řidič v jedné osobě procestoval s hotelbusem půl světa. Vůz určený pro 15 nebo 20 lidí v sobě skrývá sedačky na denní cesty a lůžka na spaní. Turisté to mají i s plnou penzí, výkladem. Řekněme obří karavan. Projíždí Latinsku Amerikou, Afrikou, po celé Evropě a můžete si s partou namyslet také svoji vlastní cestu. A Pangeo tours klienti milují, jsou tací, kteří s nimi v hotelbusu vycestovali už popadesáté či třicáté.

Pane Stupko, kdy myšlenka hotelbusů přišla?

Hned po revoluci. Parta potápěčů z Českého Krumlova, kteří se jezdili potápět do Rudého nebo Středozemního moře, si postavili liazku s bydlením uvnitř a takto brázdili svět. No a začali za nimi chodit známí a říkali jim, půjčte nám to, my chceme tam a tam. A potápěči začali vozidlo půjčovat i s řidičem a tak to začalo. Ty liazky pak byly čtyři, postavil se hotelbus z Karosy, měli jsme Mana. Pak jsme spolupracovali s Ivecem (bývalá Karosa ve Vysokém Mýtě), a ti nám dělají vozy přímo na zakázku. A pan máme auta na podvozku Volvo, právě nám jedno dává dohromady Praga Clermont. Takže my si vybereme podvozek, namyslíme, vše co potřebujeme, domluvíme se, vybraná společnost nám to vyrobíme, my převezeme za moře a je to.

Na kolik jeden takový vůz vyjde?

To se mi ani nechce říkat, jak je částka vysoká. Stavba se blíží k sedmi milionům. Návratnost je vzhledem k provozu a opotřebovávání velmi malá. Ale my jsme parta nadšenců a cestovatelů, kteří chtějí poznávat, tak to tak bereme.

Jsou hotelbusy jinak stavěné pro cestu třeba do Patagonie a jiné na Island?

Tak hlavně jsou na podvozku náklaďáku, protože stále jsou místa hůře sjízdná. To, co projede Evropu, by třeba v Jižní Americe nezvládl. A taky tam nejsou na Iveco servisy, zatímco po dlouhém průzkumu jsme zjistili, že s Volvem Latinskou Ameriku zvládneme, protože jejich náklaďáky jezdí po celém světě. Dlouho jsme tam jezdili s liazkou, protože třeba v Santiagu de Chile fungoval liazkový servis. To ale skončilo s koncem Liazu, náhradní díly se daly sehnat nebo nechat na místě opravit vůz tak do roku 2002-2003. A protože vozíme lidi a ne brambory, tak naše vozy musí být v pořádku, zeservisované, kontrolované… proto jsme zvolili Volvo.

Když jste konkrétně do Jižní Ameriky poprvé auta přivezli, jak se tam na ně dívali, řešili jste nějaké problémy?

No jéjé. To je Jižní Amerika, tam se řeší problémy stále a teď nás to čeká znovu s novým autem (smích). Dopravit to tam a z přístavu dostat na silnici, to je zážitek. První liazku jsme přeplavili do New Yorku, pak jsme projeli na jih až do Mexika a byli jsme připravení na trasy pro Střední Americe. Jenže přišel hurikán Mitch, který oblast totálně zdevastoval, zmizely cesty, veškerá infrastruktura a nedostali jsme víza. A vlastně jako náhradní variantu jsme zvolili Venezuelu, přeplavili jsme se do Caracasu a tam nám trvalo dostat vůz z přístavu velmi dlouho. A kolik jsme museli dát úplatků, aby to klaplo… to je samé maňana. Právě jsem se vrátil ze Střední Ameriky, kde všechno bez problémů funguje, a přesto nám vyřizování trvalo dva dny.

Takže po Střední a Jižní Americe popojíždíte jedním vozem, podle toho, který zájezd se zrovná chystá?

Ano a rozvrh zájezdů se řídí klimatickými podmínkami. Dolů do Patagonie se dá jet od října do února, pak už přichází tamní zima, nefungují kempy a podobně. Takže pak se posouváme na sever, děláme velkou andskou cestu přes Chile, Bolívii, Argentinu, Peru. V době našeho léta podnikáme velkou cestu z Limy do Rio de Janeira a zpět. Poté se brázdí Ekvádor a Kolumbie, pak se brázdí celá Střední Amerika a Mexiko. Pak se z Panamy přeplaví vůz do Kolumbie a jede se zase dolů na úplný jih. Teď řešíme, že nové auto bychom nechali jen na Jižní Ameriku, a to staré na Střední. Ale to se ještě uvidí.

S autem je po celou dobu jeden člověk a druhý přilétá s klienty?

Střídají se celé posádky, tedy dva řidiči a průvodci v jedné osobě, a to na zhruba dvou tříměsíční turnusy. Odjedou dva tři zájezdy a vystřídá je další tandem a auto projde prohlídkou.

Kolik vozů tedy máte?

Čtyři nová Iveca, dvě starší Karosy v případě přetlaku zájezdů nebo pro retro cesty a dvě Volva.

Vy jako průvodci a řidiči stabilně jezdíte jeden kontinent?

Snažíme se střídat, aby to i pro nás bylo zajímavé. Ale nikoho nenutíme, třeba kvůli jazykové vybavenosti - zvlášť v Latinské Americe je potřeba španělština, abyste se domluvila, tam toho s angličtinou pořád třeba na hranicích moc nepořídíte. Někdo chce třeba jezdit Evropu. A naopak máme kolegu, který žije v Mexiku, odkud je jeho manželka, která mluví i maysky, takže ten s námi podniká cesty po Latinské Americe.

Vaši klienti opravdu celou dobu stráví jen v hotelbusu?

V Evropě stoprocentně, v Jižní Americe třeba někde není taková síť kempů nebo sprch na benzinkách, tam se občas v hotelu ubytujeme. Většinou hned po příletu, aby se lidé dali dohromady a pak při odletu. Občas i během cesty, kdy si vezmeme třeba jen dva pokoje, a lidé se na sociálkách vystřídají.

Jsou cestovatelé nějak omezeni v případě zavazadel?

Tak oni je hlavně omezí už letecké společnosti, kdy si do letadla mohou vzít 23 kilogramů. My nedoporučujeme vzít pevné kufry, které jsou velmi neskladné, a úložný prostor máme ve vozech omezený. My ho potřebujeme pro jídlo, jelikož po celou dobu klientům vaříme, v zájezdu mají plnou penzi. A je potřeba mít s sebou nářadí a základní náhradní díly.

To vypadá na náročnější cestování. Kdo s vámi na zájezdy jezdívá?

Většina našich klientů jsou lidé 50+. Jsou rádi, že se o ně vlastně celou dobu postaráme – od cesty, přes bydlení, po informace po překládání. Nestarají se o jídlo, to je také velké plus. A pak samozřejmě to, že se nikde nezdržujeme, hotelbusem velmi šetříme čas a oni poznají velký kus místa. Znáte to, než se vymotáte z hotelu po snídani, na večeři zase musíte být třeba v šest. A v zemích, kde je dlouho světlo, je škoda trávit večery za oknem hotelu. Co je ale nejdůležitější. Díky hotelbusu poznají klienti zemi opravdu takovou jaká je. Podívají se na místa, kam  se normální klient nemá šanci podívat, setkají se s původními obyvateli a jejich nezkaženou kulturou. To je to hlavní. Změní jim to pohled na život a to už jim nikdo nevezme…

Do hotelbusu se vejde 15 lidí?

Do vozů, které máme v Latinské Americe a v Africe, může 15 lidí, v Evropě jezdíme po dvaceti.

Jak se ti lidé snesou, jsou spolu pořád dnem i nocí, neznají se…

Já mám takovou zkušenost, že se vytvoří skvělá parta. A když se objeví nějaký bubák, což se samozřejmě stává, tak buď si pak užívá sám anebo se postupem času přidá. Tak to je. A atmosféru samozřejmě vytváří i průvodci, snažíme se o co nejmenší třenice. Ale opravdu je to výjimka, s námi jezdí lidé, co chtějí cestovat a poznávat. Řekněme z řad bývalých trampů, turistů a teď si užívají cestování v domečku na kolečkách.

Vrací se k vám klienti? Poprvé to musí být vstup do neznáma.

Jejda, vrací a neskutečně často. Jeden pán, dnes už můj kamarád za ta léta, s námi na jaře jel 30. zájezd a na letošek má objednané další dva. Jede s partou i sám. Mraky lidí s námi objelo pět šest i dvacet zájezdů. A asi dva roky zpátky jsme jednomu panu profesorovi dávali zájezd zadarmo, protože s námi jel popadesáté! Jak vás tohle cestování pohltí, to je konec (smích).

Uvidí lidé hotelbus naživo?

Ano, ve středu jeden s kolegou přivezeme a zájemci si mohou na veletrhu všechno prohlédnout. Ostatně jako je tomu již od začátku Go a Regiontour, nevynechali jsme ani jednou, jsme tam od těch našich liazek.

Plánujete na veletrhu šest přednášek.

Kolega bude na hlavním pódiu povídat o Islandu a Maroku a druhý o Africe, já o národních parcích Patagonie a o Střední Americe a Peru.

Dá se vůbec ještě vymyslet něco, kam byste moc chtěli a co jste neprojeli a jde to s hotelbusem?

Poslední léta dumáme, jak se dostat do Číny, to nás moc láká.

Začali jsme povídání o partě nadšenců. Co ty dnešní, dovedete udělat takové zájezd na klíč?

Samozřejmě, a už dlouhá léta. Zrovna dnes jsem dostal mail od skupiny, které by chtěla připravit cestu. Dodají místo, kam chtějí jet (ne všude se dá), zhruba itinerář, co chtějí vidět. My jim to připravíme, pak se pobavíme o ceně, popřípadě kvůli ní upravíme. Jen tak namátkou – jeli jsme se zájmovými skupinami do Holandska na kytky, jeli jsme po stopách skladatele Händela, v Anglii jsem byl se skupinou geologů na různých nalezištích, byl jsem několikrát na speciálním zájezdu s cyklisty po různých koutech Evropy. Do svého zájmu si namíchají poznávání památek. Tyto cesty dělám moc rád.

Text: Halka Horká, BVV
Foto: archiv Pangeo tours