Už podruhé se na veletrhu Go na brněnském výstavišti představí nomádský stánek serveru Lidovky.cz. Kromě expedičních vozidel nabídne i zajímavé přednášky. Jedním z přednášejících bude Vojtěch Lavický. Motorkář, který podnikl cestu kolem světa. „Byl to spíš takový průzkum bojem," glosuje dnes svou expedici a sleduje, jak se jeho motorka blíží k jihoamerickým břehům. Právě tady budou od února pokračovat jeho cestovatelská dobrodružství.

Kdy jsi poprvé seděl na motorce? Existovala od toho okamžiku nějaká šance, že nebudeš motorkář?

Poprvé jsem seděl na motorce někdy v 15 letech. Tenkrát mě strejda nechal projet po zahradě jeho Simsona, bavilo mě to moc, ale my bydleli ve městě a neměli garáž, takže to pro mě bylo nemyslitelné. Navíc mě vždy spíš více zajímali auta a ne motorky. Vzpomínám si, jak jsem se nemohl dočkat řidičáku a toho, že zahodím kolo a nebudu muset šlapat. Zlom přišel až někdy kolem mých 20 let, kdy mi kamarádka půjčila větší motorku a tenkrát mě to chytlo, udělal jsem si řidičák a začal jezdit. Baví mě to pořád a hodně, ale zároveň mám stále i respekt ze silného stroje. Vystřídal jsem motorky různých kubatur i zaměření a více méně náhodou jsem před osmi lety skončil u cestovního endura BMW GS. Vždy se mi líbilo, a tak jsem si ho jednoho dne koupil a už mi zůstalo. Pošilhávám ale i po jiných motorkách a už teď je jasné, že budu potřebovat větší garáž. Obecně se dá říct, že miluju řízení čehokoliv s motorem.

Máš spočítáno, kolik zemí jsi na motorce projel? Vím, že jste během expedice strávili 609 dnů na cestě a ujeli přes 65 000 kilometrů.

No člověče, to jsem musel začít hodně přemýšlet, protože jsem si to nikdy nepočítal…Celkem mi jich vychází okolo 50 a jen o trochu míň z nich jsem projel na své vlastní motorce. Z toho je dobře vidět, jak byla ta cesta kolem světa „děravá“ a kolik mi toho ještě zbývá projet. Obávám se ale, že mi na to jeden život stačit nebude.

Podnikl jsi cestu kolem světa. Na jaké místo se chceš ještě jednou zcela jistě vrátit?

Těch míst je celá řada a je to moje velké dilema. Vrátit se na to stejné místo, nebo prozkoumávat další třeba i hezčí místa? Rád na tuto otázku odpovídám tak, že ta cesta kolem světa byla spíš jen „průzkum bojem“, protože ačkoliv jsme měli času relativně hodně, některé krajiny jsme neprozkoumali tak důkladně, jak bych si přál. Vznikl tedy celý imaginární seznam zemí a míst, kam stojí za to, se vrátit. V čele tohoto seznamu jsou například Japonsko, Kolumbie, Perú nebo oblasti Patagonie, Pamíru a ruského Altaje.

Nastal během expedice okamžik, kdy si si říkal: „Kašlu na to! Otáčím a jedu domů. Tohle nemám zapotřebí?“

 Tohle nastalo spíš po návratu! Kašlu na to a jedu zase někam pryč. Na cestě tyhle okamžiky většinou nemám. Za mě tohle obstarávala spíše bývalá přítelkyně. Zpětně ale musím říct, že jsme měli ve všem obrovské štěstí, nepotkali nás vážná zranění ani poruchy motorek. Já dokonce neměl ani jeden defekt, resp. ještě nikdy jsem ho neměl! Ony všechny negativní věci, jsou vždy k něčemu dobré a na cestě se vždy všechno vyřeší, protože jednoduše nemáte kam uniknout. Navíc návrat s motorkou není jen tak a než to řešit, to se mi to v hlavě rozleží a rozmyslím si to.

Kde je podle Tebe ráj pro cestovatele na motorkách?

Záleží, co člověk vyhledává. Tádžikistán, Mongolsko nebo Bolívie nabízí dechberoucí scenérie a velkou dávku izolovanosti a dobrodružství, ale naopak třeba menší úroveň služeb a nepříliš kvalitní silnice (i když i to se nezadržitelně rychle mění). Naproti tomu třeba Thajsko, Chile nebo Kolumbie nabídnou krásné silnice a skvělé služby. Takže není problém si cestu zpestřit kávičkou s dortíkem a večer si užít v krásném hotelu za rozumné peníze. Kdybych měl vybrat alespoň kontinent, tak to bude jižní Amerika, protože je tam asi vše, od hor, přes pralesy, pouště až po zelená údolí a pobřežní silničky.

Expedice minula africký kontinent. Mělo to nějaký důvod? Afrika tě neláká?

Minula a důvod byl jak časový, tak finanční. Ona ta cesta toho minula více, protože jsme se rozhodli nespěchat. Jenže tímto tempem bychom potřebovali dalších několik let, které jsme neměli. Do budoucna je Afrika rozhodně v mém hledáčku a doufám, že se opět někdy sejdou okolnosti abych tam mohl vyrazit.

Vím, že jsi pracoval jako IT specialista. Byl jsi před odjezdem na velkou cestu i zručný mechanik, nebo jsi se učil „za pochodu“?

Zručný mechanik jsem rozhodně nebyl, nejsem a asi ještě dlouho nebudu. Nikdy mě k tomu nikdo nevedl a mé mechanické schopnosti se zasekli na úrovni Lega. Mám velké štěstí na kamaráda Tondu, který si mě vzal před cestou pod křídla a za jeho dozoru jsem si mohl celou motorku rozebrat a opět složit. Světe div se, nezůstalo mi nic navíc. Takže teď asi nějaké základy zvládnu, ale nejsem si nikdy jistý, že to dělám správně. Cesta mě ale donutila, protože ne všichni mechanici po světě jsou zruční a někdy bylo lépe si to udělat sám.

Stručně, ale fakt stručně. Jak cesta změnila tvůj život?

Obávám se, že na tvoje otázky neexistují stručné odpovědi, ale pokusím se. Naučila mě nelpět na majetku, ale žít s minimem. Nerozčilovat se nad něčím, co nejde změnit, ale změnit svůj přístup. Naučila mě si více užívat života a dala mi spoustu cenných zkušeností. Naučila mě být otevřenější lidem. Díky téhle cestě jsem také začal podnikat, což by mě předtím nikdy nenapadlo. Začal jsem více přemýšlet nad tím, co v životě chci a koho v životě chci. Jednoznačně to bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem pro sebe mohl v životě udělat a přeji si, aby každý někdy podobnou šanci dostal.

O čem budeš vyprávět při svých přednáškách na festivalu GO?

To si možná nechám jako překvapení. Taky proto, že sám ještě nevím.

Ukážeš i motocykl, na kterém jsi cestoval?

Bohužel to nevyjde, i když bych moc rád. Můj motocykl je zrovna někde u jihoamerických břehů, plavící se vstříc další cestě, která mě čeká v únoru. Když ale všechno vyjde, budete si moci prohlédnout úplně stejnou motorku, jako mám já a oblečení, ve kterém jsem cestoval.

Text najdete i zde.