Hned čtyřikrát na veletrhu Go a Regiontour vystoupí se svou přednáškou Martin Čajka o cestách kolem Bajkalu a Transsibiřskou magistrálou. Do Ruska míří nejen od nás stále více turistů. Stálicemi jsou Moskva a Petrohrad, ale na vzestupu je i cesta na východ k největšímu jezeru světa a do míst, kde působili čeští legionáři. „Rusko zejména po MS ve fotbale je velmi žádanou lokalitou,“ potvrzuje manager Roman Konderle z cestovní kanceláře A-Z Tour, která výpravy až třikrát do roka pořádá. Právě pro ni Martin Čajka, který žije půl na půl v Rusku a Česku, provází. O Rusku vypráví tak nadšeně, že máte hned chuť se tam vydat. „Rusko je prostě nádherné,“ shrnuje stručně svoji životní lásku Čajka. Poznáte to sami, pokud si jej přijdete poslechnout do pavilonu P.

Zájemci o cestu Transsibiřskou magistrálou a k jezeru Bajkal projedou zhruba třetinu nejdelší vlakové trasy světa, která z Moskvy do Vladivostoku měří 9 288 kilometrů. Nejrychlejší spoj, vlak Rossija, ji projede za 6 dnů a 30 minut. „Ale to je jen jediný vlak, mnoho dalších jede pomaleji, další se připojují během té dlouhatánské trasy a také jde o zásadní tepnu nákladní dopravy,“ přibližuje Čajka.

Právě Rossijí se turisté svezou a o cestování magickou magistrálou je takový zájem, že nejméně tři měsíce předem musí být jasno, kolik lidé v zájezdu pojede. K dispozici je totiž jen 9 dvoulůžkových kupé (18 míst), poté čtyřlůžkové kupé, které také nejsou neomezené, zbytek vlaku tvoří vagony s 58 nijak neoddělenými lůžky. „Jednou se mi stalo, že jsem pro všechny klienty zařídil kupé a jaksi zapomněl na sebe. Takže jsem musel cestovat v onom vagonu s 57 vojáky. Bylo to zajímavé,“ směje se Čajka.

K tomu dostat se do vlaku není zas až tak těžké, stačí zarezervovat, klidně zaplatit kartou, ale hlavně správné vyplnit osobní informace. Stačí však kvůli nepozornosti přehodit dvě čísla v čísle pasu a je problém. Každý vagón má totiž svého „děžurného“, tedy průvodčího, který onu správnost pečlivě kontroluje. Zatímco jedna chyba v dokumentech se dá za drobný poplatek opravit, druhá nesrovnalost už je dražší a pokud nesedí tři věci, do vlaku vás vůbec nepustí. Takže při vyplňování dat si musí dát pozor jak klient, tak člověk, který jízdenky zařizuje. Kontrolovat vás "děžurný" může i během jízdy, to vše v zájmu bezpečnosti. Samotné cestování po Transsibiřské magistrále je však bezpečné.

Může být i luxusní, to když je ve vlaku jídelní vůz, nebo se vám podaří cestovat v omezeném počtu dvoulůžkových kupé. „Děžurný" má na starosti i úklid, není to tak, že by z Vladivostoku do Moskvy nikdo nevynesl koše. V zastávkách jsou připraveny čety, které odpadky vyváží. K dispozici jsou v každém vagón je opatřen samovarem, kde je po celou cestu k dispozici zdarma horká voda, samozřejmostí jsou někdy i sprchy. „Ale hlavně mezi místními jsou i tací, kteří je prostě nevyužijí, a to pak v těch otevřených vagónech stojí za to,“ směje se Martin Čajka.

U byrokracie ještě chvilku zůstaňme – do Ruska se nedostanete bez víza, je však potřeba vše pečlivě dokladovat a podávat v elektronické podobě, což je pro některé klienty problém. To turistické na 90 dní však není problém získat, zvlášť pokud všechno papírování ponecháte na cestovní kanceláři. „Ještě se nám nestalo, že by některý náš klient vízum nedostal. A vyřizovali jsme je i pro polské nebo i slovenské cestovatele a vždy bez problémů,“ popisuje Čajka.

A co tedy na zájezdu kromě unikátního vlaku poznáte a uvidíte? Velká města Jekatěrinburg, tedy 4. největší město Ruska, do něhož po kolejích přijedeme z Irkutsku ležícího u Bajkalu. Zde také celé putování začíná. O jezeře by Martin Čajka dovedl povídat hodiny a hodiny. Neprozraďme všechno, ale pár zajímavostí ano. „Kdyby Bajkal zamrzl a my bychom jej „rozřezali“ na kvádry o straně jednoho kilometru, tyto kvádry uložené těsně vedle sebe by spojily severní a jižní pól a ještě 8 000 km zpět,“ originálně přibližuje obří množství vody průvodce. Velikost vodní plochy poznají cestovatelé ze souše i vody – Bajkal poznají při jízdě po unikátní železnici tzv. Krugobajkalka, zapsanou v UNESCO. Na její stavbě se podíleli dělníci mnoha národností.  „A na Bajkale také čeští legionáři v srpnu 1918 vybojovali první a poslední vítěznou námořní bitvu,“ v československých a českých dějinách poznamenává Čajka. A po vodě se lidé dostanou na ostrov Olchon, mystické místo zdejších šamanů a jedno z nejposvátnějších míst Asie vůbec. Vstup na ostrov a zejména doprava po něm jsou limitovány a tudíž se doporučuje včasná rezervace zájezdu. Úchvatná příroda a zdejší scenérie přitahují stále více turistů ze zahraničí a často k břehům zajíždí na rekreaci i místní. „Ale pořád jde o místa, kde se netlačí šílené davy jako třeba u moskevského Kremlu,“ popisuje Čajka.

V samotném Irkutsku se skví mnoho historických památek, do nichž mimo jiné po celém Rusku vláda pouští mnoho peněz na údržbu a velké opravy. Sibiřské centrum překvapí svojí multikulturností – vedle sebe stojí mešita, pravoslavný i křesťanský kostel a synagoga.

Hranice mezi Evropou a Asií

Z Irkutsku se lidé po Transsibiřské magistrále vydají do Jekatěriburgu, města, kde hraničí Evropa s Asií. „To jsou oblíbené fotky, kdy se lidé fotí s každou nohou na jiném kontinentu,“ směje se Martin Čajka. Jekatěrinburg má i svoji temnou minulost, právě zde v Ipaťjevově domě byl bolševiky zavražděn car Mikuláš II. se svojí rodinou. „Zajímavé je, že někdejší gubernátor sverdlovské oblasti Boris Jelcin jej nechal strhnout v roce 1977 a po roce 1990 tentýž Jelcin, pak už jako prezident, na místě podpořil výstavbu Chrámu Všech svatých na krvi, popisuje průvodce.

Pro české cestovatele je Jekatěrinburg důležitou zastávkou i proto, že je zde památník 400 padlých legionářů. Ti byli pro oblast Transsibiřské magistrály zásadní, díky nim se po celé délce mohl opět rozvíjet průmysl a obnovovat život. Tak to vidí česká strana, Rusové už tolik chvály nepějí a mnohde brání stavbám dalších památníků. „Legionářům říkají "běločeši", podle nich bojovali na nesprávné straně vedle bělogvardějců, tedy na straně nepřítele,“ líčí Čajka.

On sám během celé cesty vlakem popisuje jednotlivé bitvy a boje, které se váží k místům, kudy se projíždí. I o tom bude na výstavišti v lednu mluvit.

Zajímavé je, že nejčastějšími účastníky cesty k Bajkalu a po magistrále jsou lidé kolem padesátky. „Velmi často jde o lidi, kteří třeba v Rusku pobývali pracovně a neměli čas na výlety. Občas se objeví třicátníci čtyřicátníci, na návštěvníky mladší Rusko ještě čeká,“ vypočítává Čajka. Přijďte se nechat na toulání Ruskem navnadit a okouzlit, jako se to už před lety stalo právě Martinu Čajkovi.

Text: Halka Horká, BVV
Foto: archiv Martina Čajky