IDET
24.-26.5. 2023

Proč zbrojařské firmy nezažívají zlaté časy? Kde jsou největší brzdy zvyšování produkce? A co je nejdůležitější pro budoucí rozvoj? Ptáme se Jiřího Hynka, prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR.

V dnešní době je na obranný průmysl upřena velká pozornost. Dalo by se říci, že pro váš sektor nastaly zlaté časy?

Spousta lidí mi říká: Vy se teď máte dobře, vy si nemůžete na nic stěžovat. Ale konflikt na Ukrajině je pro nás všechny ve střední Evropě v každém případě obrovské bezpečnostní riziko. Za prvé ten konflikt může být kdykoliv přenesen k nám. Za druhé na něj absolutně nejsme připraveni. Jestliže tady dvacet let obranný průmysl ponižujeme, naši politici mají pocit, že je to něco zbytečného, Evropská unie ho zařazuje do kategorie hazardních her a tabákového průmyslu, a nyní chce ze dne na den, aby ten průmysl zachránil Evropu, troufám si říct, že ze dne na den to nejde. Musíme dostat čas, musíme dostat prostor, musíme dostat podmínky – a pak jsme schopni opravdu dozásobit, dovybavit ty evropské armády, které jsou všechny do jedné v nedobrém stavu. Bohužel už covid ukázal, jak je Evropa zranitelná z hlediska surovinového zásobování, tzn. z pohledu surovin a základních komponentů, které se dováží. V současné době, kdy se po obranném průmyslu chce, aby vyráběl co nejvíce, zjišťujeme, že s tím zásobováním je to mizerné. Nehledě na energetickou krizi a nárůst cen. Jen pro představu, cena oceli od začátku války vzrostla šestinásobně. A jsou určité suroviny, které na trhu nejsou, třeba titan se vozil z Ruska a hledají se alternativní zdroje, ale to všechno je běh na dlouhou trať. Na jednu stranu tedy má obranný průmysl zakázek jako nikdy, získal si i prestiž v očích veřejnosti, ale potýká se s problémy, se kterými jsme se od sametové revoluce nepotýkali.

K tomu všemu se asi přidává i nedostatek pracovníků, který je dlouhodobým problémem.

Ano, to je další věc, kterou jsem nezmínil. Nejde ani tak o pracovníky do výroby, i když tam také chybí, ale hlavně nám chybí absolventi vysokých škol technických a přírodovědných směrů. Ti prostě nejsou a výzkumně-vývojové týmy nám stárnou. Jestliže nedojde rychle k nápravě, může se stát, že ti lidé postupně odejdou do důchodu a my ztratíme inovativní potenciál. A kdo ztratí schopnost inovací, vlastně ztrácí trh.

Čili pro český obranný průmysl, který u nás vždycky měl tradici a sílu, dnešní doba přináší nové příležitosti. Ale je otázkou, jestli dokáže tyto příležitosti využít.

Je to tak. Máme špatnou surovinovou základnu. Evropští úředníci všechno, o čem měli pocit, že je neekologické, vyhnali mimo Evropu. Ale to je obrovské bezpečnostní riziko. Zároveň se daly preference humanitním oborům, potlačily se ty technické a přírodovědné, ale na vývoji třeba umělé inteligence se těžko bude podílet absolvent nějakých gender studií. Tam potřebujeme lidi schopné exaktního a technického myšlení.

Už rok a čtvrt čelíme nové bezpečnostní situaci. Pozorujete za tuto dobu nějakou změnu v přístupu?

V momentě, kdy vypukla válka, jsem čekal, že naše vláda vystoupí velmi energicky a začnou se dít kroky. Kdyby ta válka byla u nás, tak už je po válce. Už jsme ji prohráli, protože se mnohem víc mluví, než dělá. A myslím, že čas na mluvení už není, a to je bohužel problém nejenom v České republice, ale obecně v Evropské unii.

Přibylo českým firmám domácích zakázek?

Kdybych vzal poslední rok, tak žádné významné zakázky nebyly podepsány. Ty, co byly realizovány, jsou zakázky z minulosti, nebo je to pokračování rámcových smluv. První pořádná zakázka, která byla podepsána, je ta na bojová vozidla pěchoty, ale doteď přesně nevíme, jaký tam bude podíl práce českého obranného průmyslu a které firmy to budou. A my chceme vědět, kolik tam budeme mít práce a kdo a na čem.

Ale jste schopni tento objem naplnit, při všech těch limitech, které jste zmínil?

Bude to obtížné, ale chceme ho naplnit. Protože primární úloha obranného průmyslu je dodávat pro vlastní ozbrojené síly. Nemá cenu nakupovat něco ze zahraničí a v momentě, kdy by nedejbože vypukla válka, čekat rok a půl na náhradní díl, až se převeze přes moře. Vždyť to nedává smysl.

Jak českým firmám obranného a bezpečnostního průmyslu pomáhá veletrh IDET?

IDET dává českým výrobcům šanci ukázat vlastním ozbrojeným a bezpečnostním složkám, co umíme. Pořád mám pocit, že naši politici víc pošilhávají po zahraničí než po tuzemsku, i když nevím proč, protože my máme naprosto srovnatelné, ne-li lepší produkty. Vedle toho, že bychom se chtěli víc ukotvit na domácím hřišti, zároveň máme šanci přijíždějícím zahraničním delegacím ukázat, co umíme, a rozšířit náš export, protože v současné ekonomické krizi, kterou Česká republika prožívá, je export možností, jak se z ní dostat. Letos je tady více než třicet zahraničních delegací, což je podle mě akorát, protože víc bychom možná ani nezvládli.

Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu se na veletrhu IDET opět podílela na projektu Start-up Innovation Pavilion. Co je jeho cílem?

Tento projekt dává začínajícím firmám nebo vývojářům z univerzit šanci předvést, co umí. Chceme jim pomoci najít investory a uvést je do života. Všichni víme, že inovace je jediná šance, jak si udržet světové trhy. Kdo každý rok nepředstaví nové produkty, ztrácí kontakt s konkurencí, a tohle je jedna z šancí, jak uvést nové produkty na trh. Navíc jsem přesvědčen, že třeba v současném konfliktu nemá cenu soutěžit, kdo vyrobí více dělostřeleckých granátů. Jde o, abychom s menším počtem dělostřeleckých granátů uměli přesně zaměřit cíle a získali převahu. K tomu slouží nové technologie, nové nápady, což je hlavní myšlenka inovačního start-upového pavilonu.

Zvětšil se od minulého ročníku?

Je zhruba stejný. Je tu šest firem, kterým jsme dali šanci, aby se na trhu uplatnily. Těší mě, že některé firmy, které se účastnily v minulosti, jsou dnes obchodně velmi úspěšné a prodávají do světa. Z toho je vidět, že je to dobrá myšlenka, a budeme v ní dále pokračovat.

Všechny firmy se tam představují poprvé? A co z letošní nabídky vás zaujalo?

Dva minulí účastníci jsou tu i letos, ale ukazují další produkty, které se jim od té doby podařilo vyvinout. Nejde tedy o opakování, ale o pokračování toho, co už tady představili. A mě jako správného Čecha třeba hřeje na srdíčku, že až v dohledné době vystartuje raketa, která ponese družici na oběžnou dráhu, bude tam motor vyrobený v České republice. Jde o firmu OteSpace, která v našem pavilonu vystavuje dva typy motorů, menší i tento větší určený pro rakety. Hodně se mi líbí také firma SPACEKNOW, která představuje použití umělé inteligence v analýze satelitních snímků, což je velmi progresivní metoda uplatnitelná na celém světě. A je to ten směr, kterým bychom se měli ubírat, protože umělá inteligence je šance, jak zpracovávat velká data a dělat analýzy, což jsou věci, které se ve vojenství využijí velice snadno.