InDent
- - -

pátek 27. května, 9:15 - 10:15

Ortodontická léčba je možná v každém věku, pokud to dovolí stav závěsného aparátu a chrupu pacienta. Je však mnohem výhodnější volit správný čas podle typu a závažnosti anomálie. U dospělých pacientů je léčba mnohem složitější, je větší tendence k recidivě. Měkké tkáně se mnohdy přizpůsobují jen špatně novému postavení zubů a někdy se nepřizpůsobí vůbec, což vede k recidivě.

Ihned, jakmile vadu diagnostikujeme, je třeba začít léčit pacienty s vrozenými vadami - s rozštěpy a po úrazech v obličeji.

V průběhu první fáze výměny - asi v sedmi letech - je třeba začít s léčbou u těchto vad:

1. Obrácený skus v řezácích
2. Zkřížený skus
3. Stěsnání
4. Otevřený skus
5. Protruze horních řezáků spojená s hlubokým skusem
6. Obrácený skus celého zubního oblouku
7. Hluboký skus
8. Zlozvyky
9. Nepravidelné prořezávání prvních molárů

S ortodontickou léčbou je třeba spěchat vždy tam, kde postavení zubů ničí závěsný aparát, nebo brání v přirozeném růstu čelistních kostí.

V průběhu druhé fáze výměny, po prořezání prvních horních premolárů, je ideální doba pro léčbu:

1. Středního stěsnání - nedostatek místa v zubním oblouku do 6 mm
2. Nepravidelnosti v prořezávání špičáků, včetně retence
3. Transposice zubů
4.  Nezaložené zuby

Po ukončení druhé fáze výměny léčíme pacienty s nepříznivým směrem růstu:

1. Skeletální druhou třídu
2. Skeletální otevřený skus
3. Skeletální třetí třídu, kde není ohrožován růst horní čelisti

Po ukončení růstu připravujeme pacienty k operačnímu řešení ortodontických vad a upravujeme mezery pro implantáty.

O začátku léčby rozhoduje ortodontista. Diagnostika je nejtěžší část ortodontické léčby. Jsou třeba nejen znalosti o růstu čelistí, vývoji chrupu, ale i velké zkušenosti. Předpověď dalšího vývoje lze jen stěží naučit z knih.

Doc. MUDr. Olga Jedličková, CSc.

Docentka Jedličková absolvovala studium stomatolologie na Lékařské fakultě UJEP v Brně.
Po promoci v r. 1965 nastoupila na MÚNZ ve Vyškově. Od roku 1975 působila v Institutu dalšího vzdělávání lékařů a farmaceutů v Brně, kde se již naplno věnovala ortodoncii.
V roce 1985 byla jmenována kandidátkou věd a v r. 1991 docentkou pro obor stomatologie.
Od r. 1994 provozovala soukromou praxi. Působila také na částečný úvazek na Stomatologické klinice v Brně, na které se díky ní rozběhlo vzdělávání mladých lékařů v rámci předatestační přípravy v oboru ortodoncie. K výčtu jejich aktivit patří také působení v oborové radě pro obor stomatologie na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Dlouhá léta byla členkou zkušební komise pro specializační atestace z oboru ortodoncie. Působila ve výboru České ortodontické společnosti a ve vědecké radě a představenstvu České stomatologické komory. Její dlouholetá aktivní a vysoce profesionální práce pro českou ortodoncii byla oceněna udělením titulu Čestný člen České ortodontické společnosti.