Life!
24.-26.11. 2023

Jedním z olympioniků, kteří rozhýbají na festivalu Life! v pátek dopoledne těla školáků, bude David Svoboda. Moderní pětibojař, který si přivezl zlatou medaili z OH 2012 v Londýně a mistrovství Evropy 2010, před dvěma měsíci oznámil ukončení aktivní sportovní kariéry. Přál si mít víc času, třeba právě na vyhledávání slibných talentů.

Znamená ukončení aktivní sportovní kariéry, že jste od té doby neběžel, nešermoval, nejel na koni, neplaval a nestřílel?
Ano to je pravda, oznámil jsem konec mojí profesionální kariéry reprezentanta v moderním pětiboji. Ale úplně přestat sportovat nechci nikdy. Chodím skoro každý den běhat, jen tak pro zábavu, žádné drsné tréninky. Občas si zaplavu, střílet mě teď baví zase z něčeho jiného než z té naší laserové pistole, ke koním se taky sem tam pořád dostanu. Šerm si dávám v rámci různých exhibicí.

Už teď víte, co vám z dennodenního drilu chybí? A naopak, co vás vůbec nemrzí?
Popravdě, nechybí mi nic. Skončil jsem proto, že už mi každodenní trénink a jenom trénink a zase trénink začal připadat monotónní (už i v pětiboji). A protože jsem se už těšil na spoustu dalších věcí, které chci dělat, a už s nimi pomalu začínám. Vůbec se mi nestýská po závodech v pětiboji, toho už jsem měl často trochu víc, než jsem si sám přál.

Nepočítám, že byste jen ležel na gauči… co plánujete?
Je toho opravdu hodně. Vždycky jsem měl program lehce přeplněný, hodilo se mi po šestnácti letech vyškrtnout pětibojařský trénink a začít konečně se vším tím ostatním. Budu se teď věnovat trenéřině, vlastní živnosti v oblasti reklamy a marketingu, rád bych organizoval pěkný mezinárodní závod moderních pětibojařů na top úrovni, jsem také funkcionářem v rámci ČSMP a nově teď i ČOV, chci dostudovat FTVS, také se věnovat stále ještě vlastnímu sportování a tak dále, a tak dále. Asi už chápete, proč jsem se tak rozhodl... (úsměv)

Moderní pětiboj je velmi všestranný. Je nějaký sport, který jste vždycky chtěl zkusit a třeba kvůli hrozbě zranění nemohl?
Vždycky jsem měl rád spoustu nejrůznějších sportů, proto jsem si také nakonec  vybral moderní pětiboj. Nikdy jsem se příliš neomezoval, co se týká zkoušení dalších disciplín. Jediným limitem pro mě byl vždycky čas a také fyzické síly, které jsem musel obvykle z drtivé části investovat do pětiboje. Asi dvě nebo tři sezón jsem se bavil o volných nedělí parašutismem, kvůli nedostatku času jsem toho pak musel nechat.

Jak to máte s životosprávou? Dáte si klidně knedlo-zelo-vepřo a pivo na to?
Vrcholový sport mě celkem tvrdě donutil životosprávu dobře dodržovat. Bez kvalitní regenerace to dlouhodobě moc nejde. Samozřejmě není možné poukazovat na (někdy nekončící) oslavy po zisku nějaké medaile nebo při jiných příležitostech, kdy se sejde víc sportovců dohromady. Většinou si to my z letních sportů užijeme krátce po skončení sezony nebo koncem roku a pak zase hezky zpátky do tréninkového režimu. To souvisí i s jídlem, které si taky hlídám, ale výhodou tvrdě trénujících sportovců je to, že pak můžou jíst skoro cokoliv...

Kousek od Brna vyrůstali dva skvělí juniorští pětibojaři, sourozenci Havlenovi. Máte čas sledovat potěr a je moderní pětiboj pro děti atraktivní?
Teď když jsem sám jako pětibojař se závoděním skončil, mám víc možností sledovat žáky, dorostence a juniory a jsem rád že se po mé zlaté medaili na OH v Londýně zvýšil zájem o tento sport. Vůbec se tomu nedivím, v pětiboji je spousta zábavy a dobrého tréninku najednou, jsem si jistý, že je to pro děti a mladé sportovce velmi atraktivní. Budu se jim snažit pomáhat a vždycky fandit.

Upřímně, jste sošný chlap. Co vy a tanec, u něhož by vám to velmi slušelo?
Díky za obrovský kompliment! No popravdě jsem si často po nějakém tom drinku nebo pivě rád s holkama zatancoval a bavilo mě to, ale všiml jsem si, že po té třicítce se mi do toho už tolik nechce... (směje se) Standardní tance jsem ale nikdy moc nemusel ani neuměl, do tanečních jsem nechodil a nechybí mi to.

Jaký je váš nejstrašnější taneční zážitek?
U tance trpím vždycky, když mě do toho někdo nutí. Zažil jsem to dvakrát dokonce na pódiu, kdy na mě všichni koukali a organizátoři s moderátory obou akcí mě přes můj nesouhlas negentlemansky natlačili do nějakých tanečků. Jednou mě jako učili sambu před OH v Riu a jednou mě donutili tancovat za pěveckého doprovodu jednoho (tehdy stejně  „znásilněného“ ) sportovního funkcionáře.

Co se Vám vybaví, když se řekne Brno?
Hlavou mi bleskne pár věcí - nejčastěji je to logicky dálnice D1, Masarykův okruh a Grand Prix Moto GP, celkově Morava, vila Tugendhat. A všichni moji známí a kamarádi, kteří v Brně žijí. Pak moje jednotlivé návštěvy, kterých už bylo hodně.