BVV v médiích

13. května 2017, MF DNES a 17. května 2017, brno.iDNES.cz

Otec a syn z brněnské agentury Glanc, Aleš a Filip Hrbkovi, dolaďují poslední detaily brněnského koncertu rockových legend, který velikostí přirovnávají k Rolling Stones – na show kapely Kiss má příští sobotu 20. května na výstaviště dorazit přes 20 tisíc lidí. „Jednou za čas se taková sranda vyplatí. Snad nám rockový bůh zařídí dobré počasí,“ doufají.

Rolling Stones, Sting, Deep Purple, Alice Cooper, Linkin Park, Joe Cocker nebo Iron Maiden. To je jen stručný výčet těch největších hudebních hvězd, jejichž vystoupení si mohli v minulosti užít nadšenci přímo v Brně. A to především díky Aleši Hrbkovi, který zde v roce 1994 založil promotérskou agenturu Glanc. Společně se synem Filipem, jenž mu už deset let pomáhá, si příští sobotu definitivně odškrtnou další významnou položku v už tak dlouhém seznamu. Na brněnském výstavišti zahraje legendární americká rocková kapela Kiss, která za svou existenci vydala 44 alb a prodala více než 100 milionů desek. „Tohle je ta největší rocková show na světě,“ shodují se otec a syn ohledně hudebníků, kteří se proslavili pyrotechnikou i make-upem v duchu strašidelně laděných komiksových postav.

Kam v historii vaší agentury řadíte koncert Kiss?
Filip: Já rozhodně nejvýš, ale můj táta už toho uspořádal fakt hodně, takže pro něj je to spíš další v řadě. Bereme to ale prestižně, je to srdeční záležitost.

Čím jsou tak výjimeční?
Filip: Je to jedna velká show, co se týče pyrotechniky, tak nejspíš největší na světě. Když si člověk zaplatí vstupenku, dostane plnohodnotný zážitek. Zkrátka nemůže odejít zklamaný. Uvidí ohňostroje, lasery, vystřelování konfet, lítání frontmana Gena Simmonse ve vzduchu, jeho krev, rozbíjení kytary Paula Stanleyho. Kromě osvědčených hitů, na které jsou zvyklí, toho návštěvníci zažijí spoustu navíc. A to se mi na tom strašně líbí.
Aleš: Svou velikostí je to podobné, jako když tady byli Rolling Stones. Je to přiznaná show, kterou dokáže vytvořit ještě tak U2 nebo Rammstein. I člověk, který není zarputilým fanouškem Kiss, si tu akci neskutečně užije. Jde v podstatě do válečné vřavy – tam se neustále střílí, furt se něco děje, nenechají ho vydechnout.

Jak dlouho už na téhle akci pracujete a co všechno jste museli zařídit?
Aleš: Jsme vlastně servisní agenturou obří promotérské společnosti Live Nation, která Kiss zkontaktovala už předloni, termín byl pak definitivně potvrzen na konci loňského listopadu.
Filip: Od té doby jsme v zápřahu. Výjimečností je, že jsme jedna z mála destinací na jejich šňůře, která přivítá koncert pod širým nebem. Tahle obří scéna je dělaná pro haly, takže je třeba ji trochu přizpůsobit. Nicméně může přijít víc lidí, což znamená i větší show. Postavíme tribuny pro pět tisíc lidí i ocelovou konstrukci, která se veze až z Polska. Na ní technici Kiss vybudují kompletní scénu včetně zvuku a světel. Logisticky je to velmi náročné, protože sem přijede asi třicet kamionů. Na place bude v den koncertu kolem 500 lidí jako servis. Když máte tuhle malou vesnici postavit na ploše za pavilonem Z, tak je jasné, že jsme s organizací museli začít okamžitě. Teď už je to prakticky každodenní záležitost.
Aleš: Celé to začíná komunikací s agentem kapely, obhlídkou lokací, zvolením místa, nákresy pódia, backstage, tribun, předpokládanou návštěvou tak, aby všichni viděli. Do toho se skládalo celé turné Kiss. Tím, že to má být díky venkovnímu prostředí jedna z největších show na šňůře, padl požadavek, aby se konala o víkendu, což přiláká i mimobrněnské návštěvníky. Management kapely tomu naštěstí vyhověl. Termín je tedy ideální, a když se díváme na radary, věříme, že by mohlo vyjít i počasí.

Sledujete předpověď dlouho dopředu?
Filip: Táta bedlivě, já se to snažím nevnímat s tím, že se všechno může ještě čtyřikrát změnit.
Aleš: Po tom šíleném počasí v posledních týdnech přesto doufáme, že rockový bůh bude stát při nás a vysvitne slunce.

Máte velké obavy? Když si vzpomenu na koncert Deep Purple ve Slavkově u Brna, který zrušila bouřka...
Filip: Vůbec na to radši nevzpomínejte! (smích)
Aleš: Od té doby máme velký respekt. Tady to naštěstí vypadá na příjemné jarní počasí. Samozřejmě čím větší teplota, tím příjemnější pro lidi. Nicméně na koncertě vydají spoustu energie, takže jim bude teplo samo o sobě. A Kiss k tomu určitě přispějí.

Jsou tyto hvězdy specifické i svými požadavky?
Aleš: Je třeba si uvědomit, že ty požadavky kolikrát nemá samotná kapela, ale realizační tým okolo, který je opravdu obrovský. Má kolem stovky lidí, kteří jsou na place už několik dní předem. Mnoho věcí se týká právě jich, například technické požadavky, ubytování, stravování, transport lidí. Samotná kapela je už jen třešničkou na dortu.
Filip: Kissáci přiletí vlastním tryskáčem v sobotu a hned po akci se zase přesouvají do Vídně. Není třeba pro ně řešit žádný specifický program. Čas před koncertem stráví nejen věhlasným líčením obličejů, ale také s fanoušky. Pořádají takzvané meet and greet, kdy si lidé zaplatí za setkání v zákulisí. V jejich podání je to opravdu celé o fanoušcích. Vezměte si třeba upomínkové předměty – jen přes dvacet lidí bude obsluhovat stánky se suvenýry, kde jde nakoupit nejen jejich masky, ale třeba také kondomy.

Kolik očekáváte návštěvníků?
Aleš: Právě kvůli kapacitě jsme zvolili výstaviště. Už teď je prodaných přes 20 tisíc lístků a věříme, že další lidé ještě dorazí. Vstupenky jsou stále k dispozici a nejspíš budou i na místě pro ty, kteří se rozhodnou na poslední chvíli.
Filip: Do areálu začneme pouštět lidi už ve čtyři odpoledne. Měli by přijít co nejdřív, ať pak kvůli přísným bezpečnostním opatřením nemusí stát desítky minut ve frontě. Každopádně pro ně bude nachystaný servis v podobě spousty toalet a stánků, ale také osmi beerjetů (přístroj, který dokáže natočit až 1 800 piv za hodinu – pozn. red.). Troufáme si tvrdit, že kdo si bude chtít dát pivo, tak nebude vůbec čekat. K tomu je třeba připočíst i tým lidí, kteří budou chodit mezi návštěvníky a nabízet občerstvení. Kiss dává svým fanouškům neuvěřitelný servis a to chceme i my.

Říkáte, že jste schválně zvolili výstaviště, ale jde vůbec v Brně pro takový koncert nabídnout jinou variantu?
Aleš: Je pravda, že s koncerty uvnitř jsme ve městě limitovaní kapacitou. Výstaviště je ale úžasný prostor, problémem jsou akorát tribuny, které se musí instalovat, což výrazně zvyšuje náklady. Jenže upřímně: jednou za čas se prostě taková sranda vyplatí.

Přesto, nezasloužilo by si Brno něco víc?
Aleš: Tento problém se tady řeší posledních dvacet let. Faktem je, že se zlikvidoval stadion za Lužánkami, který svou kapacitou dával prostor k největším akcím u nás. Na druhou stranu těch kapel, které jsou schopné zajistit takovou návštěvnost v Brně, moc není. Zkrátka pracujeme s tím, co máme. Není to navíc jen o možnostech prostoru, ale také o logistice, parkování, sítích, backstage a podobně, což je na výstavišti de facto zajištěné. K tomu tam máte hned vedle nájezd z dálnice. Jste ve středu města, ale přitom vlastně na kraji.

Co Brnu ještě nahrává, aby se tady daly uspořádat ty největší akce?
Filip: Především zdejší lidi se skvělým vztahem ke kultuře. V tomhle ohledu je Brno zkrátka zlatá loď.
Aleš: Společně s Live Nation se vždycky snažíme vymyslet něco, co bude fungovat pro Moravu. Dost často se nám to nedaří proto, že světové kapely prostě znají Prahu se vším všudy a chtějí hrát tam. Je problematické je vytáhnout někam jinam. Co se ale týče Kiss, tak ti tam byli před dvěma lety. I díky tomu se podařilo přesvědčit jejich agenta, že Brno má na to, aby se tahle zastávka stala jedním z vrcholů jejich další šňůry.

Podle čeho vůbec vybíráte, koho sem přivést?
Aleš: Víceméně to vychází z nabídky kapel, které vyráží na turné. Jen to musí vždycky nějak uzrát, stejně jako v případě Rolling Stones nebo Iron Maiden. Když už přijedou, jsou hrozně překvapení, jak to tady funguje, jaké je tady prostředí i tím, že ta atmosféra je pro ně nakonec výjimečná.

Na koho si myslíte?
Filip: Tajným přáním je Eric Clapton. Často se spolu bavíme také o tom, že bychom do Brna rádi přivedli Metallicu. Příští rok hrají v Praze, ale doufáme, že se jednou vrátí i k nám.
Aleš: Metallica tyhle akce v Brně prakticky odstartovala za Lužánkami v roce 1993. Lidi tehdy byli na takové koncerty doslova nadržení. Dnes je situace naprosto odlišná, protože si každý může zajet na koncert, kam si zamane.

Máte nějaký horizont, kdy by se vaše přání mohlo splnit?
Aleš: To ne. Ale u Rolling Stones se to taky dlouho jevilo jako úplné sci-fi.

Jak to pak vypadá, když se dozvíte, že vysněný koncert vyjde?
Filip: V praxi asi tak, že se naše pohledy spojí, na tři vteřiny jsme hrozně šťastní, než nám dojde, co všechno nás čeká. Je to, jako kdyby se najednou přiřítil hurikán.

Na co dalšího se tedy můžou fanoušci v Brně těšit?
Filip: Na konci června máme druhý ročník Brněnského trosečníka na Riviéře s Davidem Kollerem, Mandrage či Vypsanou fixou, v srpnu nabídneme perličku na nádvoří hradu Špilberku, kde vystoupí Ritchie Blackmore, bývalý kytarista Deep Purple. Kultovní záležitostí bude 26. června na výstavišti v pavilonu G1 britská rocková kapela Placebo. Podařilo se nám také podruhé dotáhnout Bryana Adamse, tentokrát vystoupí v listopadu v DRFG Areně.

Přestože jde o světovou hvězdu, zrovna jeho koncerty jsou asi mnohem méně náročné než třeba právě Kiss, že?
Aleš: Adams je úplně na druhé straně. Jestliže u Kiss se jedná o jednu z největších show na světě, u něj jde především o jeho muziku, zpěv a neuvěřitelné charisma. Má velmi osobitý zastřený hlas, jeden z posledních chrapláků. Navíc je to příjemný a milý chlapík, který dobře vypadá, což přitahuje ženské. (smích) Kiss je taková zemitá přímočará záležitost, Bryan Adams spíš noblesní.

Adams v Brně hrál před třemi lety. Jak moc musíte řešit časový rozestup v podání stejného interpreta?
Filip: Je třeba zvážit všechny faktory. Jestli vyjde nové album, jestli jede s něčím novým, aby ti lidé měli opět motivaci přijít. Ale nějaký odstup je určitě potřeba. U Bryana Adamse je to mimochodem zajímavé i logisticky, protože 19. listopadu je jeho koncert a den poté začínáme stavět pódium v DRFG Areně pro Kabáty, s nimiž jedeme prakticky celé turné po Česku, které je srovnatelné se světovými kapelami. Technicky i náročností. Vyrazíte na šňůru, opustíte manželky, milenky, děti a vrátíte se za měsíc nebo za dva. Vrátíte se vyčerpaný, ale šťastný, že se všechno povedlo.

Jak spolu vůbec fungujete vy dva?
Aleš: Já jsem z generace, pro kterou se toho za poslední dobu hrozně moc změnilo. Všechno se digitalizovalo, zrychlilo. Jsem analogový hráč, který zažil dobu, kdy jsme sami chodili vylepovat plakáty a prodávat lístky. A té nové práce přibylo opravdu moc. Kolikrát přijdu do kanceláře a ani nedokážu přečíst všechny maily, které už Filip vyřídil. Dost mi uvolnil ruce, moje výkonnost navíc docela klesá. (úsměv) Jsem teď spíš takový dozor.
Filip: Máme výborný vztah a já k tátovi chovám velký respekt za to, že v tomhle psychicky i fyzicky náročném byznysu vydržel tak dlouho. Nikdo neříká, že v téhle branži zůstanu věčně, a jestli budu na něco vzpomínat, bude to právě to, že můžeme dělat spolu. Prostě se doplňujeme. Táta říká, že jsme jako Vinnetou a Old Shatterhand. Beru si z něj to dobré a on zase působí na mě. Mladí lidé mají dost často tendenci lítat ve výšinách a on mě tak nějak dobře sráží zpátky na zem a směřuje mě.

A dceru, respektive sestru už jste také zapojili?
Aleš: Končí gymnázium a je už přijatá na ekonomickou fakultu Masarykovy univerzity. Tvrdí nám, že nemůže pracovat ve větším kolektivu, ale i tak ji už využíváme třeba v otázkách účetnictví.
Filip: Je stejná značka jako my a já osobně čím dál víc cítím, že bych byl velmi rád, kdybychom spolu pracovali. Máme to tak v rodině zkrátka nastavené.

To jdete proti všem radám a příručkám, které tvrdí, že rodina by spolu pracovat neměla.
Filip: To je sice pravda, ale kupodivu nám to stále funguje. Největší zásluhu na tom všem má však naše máma, která nám odjakživa kryje záda. Díky ní držíme pohromadě, prostě nás spojuje.
Aleš: Přitom celou dobu stojí v pozadí. Na jednom večírku po koncertě, kam jsem manželku vzal, Igor Timko z No Name prohlásil, že je velmi rád, že konečně poznává paní Colombovou. (smích)

Autor: Jiří Ševčík

Text a fotogalerii najdete zde.