BVV v médiích

Kdy se na výstavišti konala poslední velká veletržní akce?
Je to téměř rok. Poslední velkou akcí byl MOTOSALON, který začínal pátého března loňského roku a šestého března jsme začali rušit další akce. 

Co to znamená pro společnost Veletrhy Brno z ekonomického hlediska?
Pro společnost Veletrhy Brno, jejíž celé hospodářství je závislé na pořádání veletrhů, je to katastrofa. Může nás uklidňovat jedině to, že v tom nejsme sami. Celosvětový rozsah škod je obrovský a všechny veletržní správy, kongresová centra a pořadatelé akcí mají stejný problém. 

Připomeňme, které akce jste zrušili nebo odložili.
Loni se uskutečnilo asi dvacet procent plánovaného programu. S velkou bolestí u srdce jsme rušili Mezinárodní strojírenský veletrh, TECHAGRO a další akce. Třeba Majáles a festivaly, firemní akce… Při rušení nebo překládání jsme se vždy dívali na horizont jednoho čtvrtletí. Věřili jsme, že za tři až čtyři měsíce se budou moct akce konat. Ale bohužel to vypadá, že lockdown veletrhů bude delší než rok.

Předpokládám, že hospodářské výsledky za loňský rok ještě sečtené nemáte. Ale co to bude znamenat v rozpočtu?
Aktuálně spotřebováváme rezervy a úspory z dobrého hospodaření společnosti v minulých letech. S těmito financemi jsme počítali do budoucnosti. Chtěli jsme za ně postavit nový pavilon a měli jsme řadu investičních záměrů. Ty jdou v současnosti stranou a my musíme firmu udržet v provozuschopném stavu. Abychom byli schopní – samozřejmě pokud to bude možné – ještě letos nějaký veletrh udělat.

Řádově se tedy bavíme o stovkách milionů korun?
Záleží na tom, co do ztráty započítáme. Pokud zapomeneme na odpisy, což jsou pozitivní náklady, budeme se pohybovat v řádu sto padesáti až sto sedmdesáti milionů korun ztráty.

Společnost Veletrhy Brno patří stoprocentně městu Brnu. Drží vás jako akcionář?
Myslím, že hlavní je, že vedení města deklarovalo, že je firma Veletrhy Brno velice důležitá pro ekonomiku města. Zároveň vidí další rozvoj společnosti. Tedy v tomto smyslu nás město podrželo a my jsme nemuseli před půl rokem zavřít. Nyní děláme vše, co je v našich silách, abychom nastartovali normální činnost podnikání hned, jak to bude možné.

Letos už je za námi tradiční termín veletrhů GO a Regiontour, které jste odsunuli. Jaká je vyhlídka na další akce? Které veletrhy se letos neuskuteční a ve které ještě doufáte?
Už dvě stě dnů trvá nouzový stav, pro nás je lockdown více než rok. A veletrh má určitou dobu přípravy. Většinou se bavíme o dvou až šesti měsících. Podle toho, o jaký veletrh se jedná, jak je mezinárodní… Takže první polovina roku je pro nás zabitá. Nyní se zabýváme opatřeními, která vyplývají z protiepidemického systému, který nám není příliš nakloněný. A kdy se vrátíme do normálu? To nikdo nedovede říct. Ale zatím se díváme na horizont poloviny roku. Doufáme, že se budou moci konat alespoň oborové a odborné veletrhy. A věříme, že se v druhé polovině roku uskuteční zejména Mezinárodní strojírenský veletrh.

Zástupci sportovních areálů bojují za to, aby byli v systému PES přeřazení a dostali lepší podmínky. Jak moc úspěšní jste v tom vy?
Momentálně jsme zařazeni ve stejné kategorii jako zoologické zahrady, muzea a galerie, s čímž samozřejmě nesouhlasíme. Proto posíláme epidemiologům námitky. Myslíme si, že by pro odborné veletrhy měla být v metodice samostatná kategorie. A doufáme, že se tak stane. Lidé si totiž asi myslí, že veletrhy jsou masová záležitost. Něco jako Autosalon, kam proudí desítky tisíc lidí, kteří takto tráví volný čas. Ale veletrhy nejsou volnočasová aktivita, je to obchodní platforma a byznysová záležitost, které se účastní pouze určitá skupina odborníků. To je ten rozdíl a bohužel B2B akce jsou házeny do jednoho pytle s těmi pro širokou veřejnost.

Zmínil jste, že sledujete zkušenosti kolegů ze světa. Je to tam podobné, nebo jsou podmínky jiné?
V Evropě byl totální lockdown kongresů a veletrhů od jara. Ale třeba v Asii, kde pandemie vypukla, se ve druhé polovině roku uskutečnily i některé velké odborné akce. A to i přesto, že se neočkovalo. Ale je pravda, že v Asii jsou lidé na roušky a dodržování rozestupů zvyklí.

Jste připraveni pořádat veletrhy za přísnějších podmínek? Například nutnost mít dezinfekční rámy či termokamery.
Vystavovatelé nám dávají najevo, že chtějí mít plnohodnotný veletrh za normálních podmínek. S podáním ruky, jednáními tváři v tvář, s obloženými chlebíčky a párky. Takže o omezeních, zda lidé mohou stát, sedět či kolik jich má být, nikdo nechce slyšet. Pokud by se jednalo o racionální opatření, třeba měření teploty u vstupu, myslím, že by to všichni pochopili.

Mluvili jsme o tom, jak se k situaci ve veletržnictví staví jednotlivé státy. Jakým způsobem nahrazují ekonomické propady, které mají veletržní správy?
To je zajímavá otázka. Rozhodování o zákazu činnosti některého sektoru se dělají na celostátní úrovni, nebo v Německu na úrovni spolkových zemí. Poslední zpráva z Německa je, že Evropská komise schválila obrovský balík peněz, ze které mohou spolkové země odškodnit veletržní správy a pořadatele kongresů. Jedná se o 640 milionů euro, což je nepředstavitelný objem peněz. To je velice dobrý příklad. U nás bohužel ministerstvo průmyslu oznámilo přípravu programu pro postižené subjekty v oblasti veletrhů, kongresů a eventů, ale předběhly nás lyžařské areály a na nás se zapomíná.

Diskutovalo se také o podmínce, že by na kompenzaci neměly nárok areály ve vlastnictví měst, krajů či států…
S tím samozřejmě nesouhlasíme my a ani vedení Brna, jakožto náš vlastník. Veletrhy Brno podnikají jako ryze komerční subjekt, který není financovaný městem. Lidé asi mají představu, že se nám daří dobře, protože nás město dotuje. Tak to ale vůbec není. My získáváme finance z vlastní ekonomické činnosti. Fungujeme jako normální akciová společnost, jak každý druhý komerční subjekt.

O brněnském výstavišti se v poslední době mluvilo jako o místě, kde je připravená polní nemocnice. Teď tam funguje očkovací centrum. Je to pro výstaviště nějaký přínos?
Myslím si, že je to významné. Ale nejsme jediní, kteří takto prostory poskytli. Všechna výstaviště a kongresová centra na světě se nabídla pro tuto humanitární činnost. My jsme byli první v České republice, kteří to navrhli a realizovali. Myslím si, že momentálně je to v pavilonu G2 udělané více jako nemocnice než očkovací centrum, takže jsem požádal kolegy, aby trochu přepracovali logistiku a systém. Přeci jen je očkovací centrum trochu jiný typ provozu. V zásadě je to ale z naší strany pomoc současné situaci. A kdyby byl dostatek zdravotního personálu a vakcín, nabídneme celé výstaviště, aby se všichni proočkovali.

Přiznejme si ale, že na pražském výstavišti platí stát za nemocnici komerční nájem, kdežto u vás je nájem téměř zdarma.
My jsme k tomu skutečně přistoupili nekomerčně jako k humanitární akci. Takto to činí i ostatní subjekty. Ať je to výstaviště v Českých Budějovicích, Kongresové centrum Praha nebo 02 arena. Věřím, že to bude oceněno. A někdy v budoucnosti se nám to vrátí.

Pro vás je tento rok také ve znamení příprav a změn areálu. Co ho čeká v souvislosti s aktuálními plány?
Máme hotový projekt změn v západní části brněnského výstaviště. Myslím, že tato varianta je dobrá synergie. Multifunkční hala, výstaviště, parkovací areál, který může zároveň sloužit jako park and ride, protože má dobrou dostupnost na zastávky veřejné hromadné dopravy. Myslím si, že se těmito kroky celé území zvelebí a získá na větším významu.

Počítáte s tím, že vznikne nový nástupní prostor pro výstaviště?
Posuneme stávající ploty a brány blíže k pavilonům P a Z. Brána mezi pavilonem Z a multifunkční halou bude posuvná, aby se daly oba prostory v případě například mistrovství světa propojit tak, aby se tam vešlo co nejvíce diváků. Považuji to za velmi dobrý krok pro rozvoj města Brna.

Takže bude například možné využívat parkoviště výstaviště pro akce v hale a naopak.
Přesně tak. Ještě mají vzniknout dva patrové parkovací domy, které budou pro veřejnost. Třeba i jako park and ride.

Je to pro vás tedy příležitost, jak oživit tuto část výstaviště?
V této části byl sklad a vzorové domy. Ale tento nový koncept je dobrý krok ke zvelebení celého prostoru.

Areál výstaviště se ale zmenší i z jiných důvodů. Nabídli jste totiž k prodeji některé budovy či pozemky. V jaké je to fázi?
Areál výstaviště i celý architektonický koncept jsou památkově chráněné. Výstaviště se tedy nezmenší. Odehrává se tam spoustu akcí pro dvacet až padesát tisíc lidí. A ti se musí někam vejít, musí mít sociální zázemí, místo pro parkování, stravování i určitý rozptylový prostor. A na to je areál dimenzovaný. I u některých veletrhů je denní návštěvnost v řádech desítkách tisíc lidí, takže areál se zásadně nezmenší. Prodej menší budovy v areálu nebude mít na provoz výstaviště žádný dopad.

Připomeňme, že jste prodávali pavilon UMPRUM, což je maličký a v podstatě nevyužívaný pavilonek. A diskuze je i o Bauerově zámečku…
Já o žádné diskuzi o Bauerově zámečku nevím. Ten je plně obsazený nájemci, kteří jsou navázáni na činnost veletrhů. A co se týká pavilonu UMPRUM, je to zbytný majetek, který jsme chtěli prodat už několik let. Vždy se to posunulo k nějakému zájemci. Ale až loni jsme našli kupce, který je navíc navázaný na naši činnost a v pavilonu bude mít sídlo. Je to naprosto nekonfliktní situace.

Co pro vás osobně bude signálem, že se veletržní dění odráží k lepšímu?
Nálada mezi vystavovateli a našimi partnery je velice proveletržní. Nikdo v současné době nezpochybňuje, jestli veletrhy budou. Všichni je chtějí. Ale plnohodnotné, tak jak jsou na ně zvyklí. Pro mě tedy bude důležité, až budeme proočkovaní a někdo řekne, že veletrh neohrožuje zdraví občanů a můžeme ho připravovat. Protože lidé po osobním styku prahnou, videokonferencí máme dost. A v obchodě je přímá interakce mezi lidmi velmi důležitá. Doufám, že se nám do normálu podaří vrátit do Mezinárodního strojírenského veletrhu nebo do akcí, které plánujeme v červnu. To mi spadne kámen ze srdce.

Takže si nepřipouštíte, že by to nemuselo dopadnout dobře?
Myslím, že to chce hlavně trpělivost a nevzdávat se. Situace je samozřejmě nejistá. Možná se opět objeví nová mutace a vznikne další problém. Ale to nikdo nechce. A věřím, že do půl roku se populace proočkuje natolik, že začneme normálně fungovat. Protože není možné, abychom rok nebo dva měli nouzový stav.

Rozhovor se vysílal 27. ledna 2021 v 17.30.