MOBITEX
2.-4.3. 2023

Jak čeští nábytkáři přestáli pandemii a jak se jim daří v současné turbulentní době? Proč prodávají víc v cizině než doma? Proč robotizují výrobu a jak rozvíjejí spolupráci s designéry? Na tyto i jiné otázky nám na veletrhu MOBITEX odpověděl tajemník Asociace českých nábytkářů (AČN) Tomáš Lukeš.

Pandemie ovlivnila hodně oborů. Jak se v posledních dvou letech dařilo českým nábytkářům?

Byla to pro všechny složitá doba, ale na druhé straně řada výrob byla přeplněna zakázkami a mohly si trochu oddechnout. Doba přinesla nečekané problémy, jedním byl nedostatek materiálů, který se projevil už v prvních měsících pandemie. Šlo o nedostatek materiálů na bázi ropy, tedy plastických hmot nebo polyuretanových pěn pro čalounění. Pak se přidaly kovy, hliník a ocel. Ani dřevo a desky na bázi dřeva nezůstaly ušetřeny. Dalším velkým problémem byla doprava, chyběly kamiony polských dopravců, kteří nechali řidiče doma na covidové podpoře.

Jak to všechno postihlo české výrobce nábytku?

Co do konečných čísel je to nepostihlo nijak významně, výsledky nábytkářského průmyslu jsou stále velmi dobré. Co do objemu výroby roste, ale problém je na domácím trhu, kde sice spotřeba nábytku stoupá, ale čeští výrobci se více uplatňují na zahraničních trzích, což je dlouhodobý trend. Vynikající výsledky tak máme díky exportu, který stále roste. Nejvíce nábytku vyvážíme do Německa, dále na Slovensko a do dalších zemí EU. Za zmínku stojí, že na čtvrtém místě jsou za loňský rok Spojené státy.

Čeští zákazníci tedy dávají přednost levnějšímu dováženému nábytku před českým nábytkem vyšší kvality?

Ano, tento trend bohužel stále trvá. Cena je pro českého zákazníka velmi důležitá, což vidíme nejen u nábytku, ale i na potravinách a dalších komoditách. S tím se musíme vyrovnat a jedním z cílů AČN je vzdělávat zákazníky a vést je k nákupům kvalitnějšího nábytku, který déle vydrží. Zároveň je to ekologické chování, nakupuje se nábytek z místních zdrojů, který se sem nemusí dopravovat přes půl světa třeba z Číny. Částečně se nám to daří a skupina lidí, kteří na to slyší, se stále rozrůstá. Ale je to úkol na delší dobu.

Kolik českého nábytku se uplatní na domácím trhu?

Na českém trhu se vloni uplatnily výrobky českých nábytkářů v hodnotě přibližně 12 mld. Kč, na export šlo zboží za téměř 40 mld. Kč. Celková výroba dosáhla 52 mld. Kč, což jsou už potvrzená statistická data.

Jak se rostoucí ceny materiálu a další aktuální komplikace s výrobou promítly do cen nábytku?

V porovnání s některými komoditami, jako jsou třeba kovy, není růst cen zase tak závratný. Zdražení nábytku se pohybuje v desítkách procent.

V době pandemie, kdy lidé trávili víc času doma a nemohli utrácet třeba za cestování, nastal boom zvelebování bydlení. Odrazilo se to v poptávce po nábytku?

Určitě. Výrobci zaměření na nábytek pro domácnosti byli maximálně vytíženi. Vyráběli i přes problémy spojené s covidem, kdy pracovníci museli dodržovat izolace, karantény a podobně, takže měli skutečně plné ruce práce.

Naopak výrobci kancelářského nábytku možná měli problém.

Zatím ani ne, protože zde jde většinou o dlouhodobé smluvní vztahy, ale je možné, že se to projeví až po skončení pandemie. Mění se i využívání kanceláří, kde přibývá sdílených míst, zároveň firmy kanceláře nerozšiřují, ale naopak směřují ke zmenšování. Ale jestli to do budoucna bude převládající trend, není vůbec jisté, protože se ukázalo, že home office negativně ovlivňuje produktivitu. Dochází i k proměnám kanceláří, které se zútulňují a přidávají se tam zvukově odstíněné prvky typu telefonních budek, kde si zaměstnanci mohou odpočinout nebo vést nerušená jednání.

S jakými největšími problémy se dnes obor výroby nábytku potýká?

Dlouhodobým problémem je nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců.

Může být řešením automatizace?

Určitě ano, v řadě nábytkářských firem pracují i desítky robotů. Třeba výrobce kuchyní Sykora je plně automatizován, šlo o investice za stovky milionů korun. To má velký vliv na efektivitu, úsporu pracovní síly a samozřejmě i na kvalitu výroby nebo úsporu materiálu. Automatizované sklady umožňují připravit materiál třeba přes noc.

Ale to asi není cesta pro menší firmy.

U výrobců kuchyní mluvím třeba o firmě s 20 zaměstnanci, takže to není velká firma, ale má roboticky obsluhovaná pracoviště. Při jejich produkci by tam před 30 lety muselo pracovat 100 lidí. Takže produktivita se dramaticky zvedá, díky robotům firma dosahuje lepší výtěže materiálu a nedochází k jeho poškození.

Jaká rizika pro obor vidíte do budoucna, počítáte s dalším růstem?

Rizikem je orientace na export. Ale daří se nám vyrábět nábytek s vysokou přidanou hodnotou a s řešeními, která nejsou úplně běžná. Daří se nám také spolupracovat se zahraničními i tuzemskými architekty, což je velmi důležité. Firma si tak buduje vlastní marketing a určuje si marži. Mívá prostředky na to, aby slušně zaplatila zaměstnance a mohla investovat. Není to jednoduchá cesta a musí se u ní zvažovat každý krok, ale je to cesta k vyšší přidané hodnotě.

Využívají výrobci možnost potkat se s mladými designéry nábytku na veletrhu MOBITEX?

Veletrhy jsou o tom, že se lidé potkávají, a určitě jsou dobrou platformou pro setkávání s ideovými tvůrci nových produktů. U spolupráce s designéry je vždy potřeba, aby si firma jasně řekla, co od designéra chce, a určila mu mantinely. Je potřeba pohlídat, aby výsledkem jeho práce bylo to, co firma potřebuje a kam se chce do budoucna ubírat. Aby to bylo vyrobitelné a za cenu, která odpovídá směřování firmy, protože jinak by výrobek nebyl prodejný u klientely, kterou si firma vytvořila.

Jaké zákazníky na veletrhu oslovujete?

Pro nábytkáře jsou veletrhy platformou, která upoutá pozornost lidí ochotných za nábytek zaplatit trošku vyšší ceny, než jaké nabízejí běžné řetězce. Je to nabídka pro zákazníka, který chce kvalitu, takže když si koupí třeba sedačku, nebude mu vrzat. A pokud ano, tak tady výrobní firma bude mít techniky, kteří to okamžitě vyřeší. To je u dovozového nábytku problém, řeší se to výměnou kus za kus, na kterou se čeká. Opravy a další servis může nabídnout pouze tuzemský výrobce, ne importér, a to ani v případě, že se jedná o skutečně luxusní zahraniční nábytek. Pro zákazníka, který žádá kvalitu, nějaký neotřelý design a nechce mít doma tuctový nábytek, jsou veletrhy jedinečnou platformou. V tomto směru prostě není nic lepšího než veletrh.