Přesně před sto lety, v roce 1918, zde byla vyrobena vůbec první Kaplanova turbína na světě. Jen o dva roky později se přidaly dodnes vyhlášené tvářecí stroje. Těžké lisy (výstředníkové, klikové), buchary nebo tabulové nůžky z dílen brněnského Šmeralu jsou legendární.

Historie společnosti se píše už 157 let, od doby, kdy Ignác Storek na pronajatém pozemku u dnešní Křenové ulice vystavěl slévárnu s kupolní pecí. Rozhodující pro pozdější celosvětovou slávu byla zmiňovaná spolupráce s Viktorem Kaplanem, jehož typ turbíny se v Brně vyráběl až do začátku 50. let, než přešel pod ČKD Blansko.

Základ dnešního portfolia byl položen v roce 1920, kdy majitelé firmy Storek koupili licenci od rakouské společnosti Brüder Schreb na různé tvářecí stroje. A neméně podstatný je vznik samostatné konstrukční kanceláře a vývoj vlastních strojů. O šikovnosti brněnských konstruktérů svědčí mimo jiné mnoho zlatých medailí z Mezinárodního strojírenského veletrhu. Namátkou za kovací lis (1964), hydraulický buchar (1971), postupový tvářecí automat (1978), postupový tvářecí automat na hotové šrouby (1980), výstředníkový lis (1995) a poslední z loňského ročníku (2017) za inovovaný stroj na technologii příčného klínového válcování. Hlavní oblastí technického rozvoje Šmeralu jsou automatizované tvářecí linky pomocí transferů nebo robotů dodávané zákazníkům na klíč a samostatné tvářecí stroje a další zařízení pro kovárny. Šmeral Brno, a. s., je dnes předním světovým dodavatelem strojů na technologii příčného klínového válcování ocelí a hliníkových slitin.

Letošní expozici společnosti Šmeral Brno najdete v pavilonu B (stánek 39)

Zajímavostí firmy je, že si jejich konstrukční kancelář poradí s modernizací a opravami v podstatě jakýchkoliv tvářecích strojů a je jedno, jakého jsou stáří či značky. Další zajímavost nalezneme v archivu jejich personálního oddělení, kde existují záznamy někdejších zaměstnanců, jako byli např.: herec Vladimír Menšík, současný brněnský biskup Vojtěch Cikrle nebo brněnský primátor ze 70. let Vladimír Štroner.

Na čem vyrostla legenda Šmeral

A na čem například legenda Šmeral vyrostla? Poznáte to mimojiné na výstavě 100ries v pavilonu A a také v expozici společnosti v pavilonu B. Ale vraťme se do "áčka". Um konstruktérů zde dokládají vystavená originální zařízení a také 77 let staré výkresy. Společenskou zajímavostí je, že ten ze 14. 8. 1941 byl nakreslen v den podpisu Atlantické charty o společném postupu USA a Británie proti Hitlerovi. Jde o téměř devítitunový lis, který byl ve firmě Storek a následně i ve Šmeralových závodech Brno vyráběn v období druhé světové války a těsně po ní. Na vystaveném exponátu je patrná provedená rekonstrukce dnes již neexistující firmou Autobrzdy Jablonec, n. p., kdy původní perplex spojka byla nahrazena spojkou lamelovou, a to z důvodů zásadního nedostatku kvalitních hovězích kůží v období těsně po konci války.

Použití stroje bylo především pro tváření za studena – stříhání, ohýbání, mělké tažení i ražení. Vystavený lis EE12A byl vyroben v roce 1950. Torzo stroje, u kterého se určitě zastavíte, bylo ponecháno v takové „barevné úpravě“, v jaké bylo od posledního uživatele odkoupeno zpět.

Druhou lahůdkou je lis (s největší pravděpodobností typového označení EE5), který vyrobila v roce 1926 firma Storek, tedy předchůdce Šmeralu. Stroje obdobného typu v brněnské továrně vznikaly až do konce druhé světové války pod označením EE5 – EE20. Jednalo se o výrobek postavený na základech zakoupené licence od rakouské firmy Bruder Scherb Wien - 1920. Lis byl vyráběn v různých velikostech a modifikacích až do tvářecí síly 20 tun. Vystavený exponát byl dimenzován pro tvářecí sílu 4 t. Původní pohon – jak je patrné z tohoto exponátu – byl pomocí transmise později po 2. světové válce překonstruován na pohon vlastním elektromotorem a spojkou s otočným klínem. Elektrický rozvaděč, jak je patrno, byl  zachován. Vystavený exponát je v provedení s omezeným přestavením zdvihu a bez možnosti přestavování beranu. Jeho použití bylo universální – stříhání, ohýbání, mělké tažení i ražení.