MSV
10.-13.10. 2023

Mezi hlavní témata letošní Digitální továrny 2.0 patří autonomie průmyslu. Dozvíte se zde budoucnost autonomních řešení v dopravě, strojírenství, ale i v procesních řešeních. „Česká ekonomika je z velké míry spojena s průmyslovou výrobou, a proto je nyní na rozcestí. Cílem je zvládnout technologickou transformaci srovnatelnou s ekonomicko-politickou transformací raných devadesátých let,“ sdělil spoluorganizátor Digitální továrny 2.0 Zdeněk Havelka ze společnosti Cerebrica a zároveň představil, s čím se v rámci expozice jeho společnost prezentuje.

Cerebrica se specializuje na procesní zjednodušování. Co si pod tím můžeme představit?

Zabýváme se technicky třetí generací umělé inteligence a funkčně se zabýváme tím, že se podnikům snažíme radikálně šetřit náklady a minimalizovat rizika. Tady se pohybujeme hodně v úsporách. Dneska je to o tom, že spousta firem má nejrůznější procesy, které jsou primárně lidsky orientované. Ve vaší firmě máte nějakou architekturu řízení a architekturu výkonu. Jedná se o standardní pyramidu, kdy řídíte ostatní na základně nějakých dat. Na této úrovní řízení to není moc efektivní, protože nemáte tak kvalitní data, abyste mohli dělat zásadní rozhodnutí, a lidé nejsou tak výkonní. U nás v Cerebrice se na tyto procesy zaměřujeme a snažíme se je zmapovat a najít datové základy, aby procesy mohly probíhat paralelně. Jde tedy o nabourání té tradiční pyramidy, aby umělá inteligence pomáhala s procesními postupy a vyhnula se strojové nemoci.

Co si pod strojovou nemocí máme představit?

To si můžeme představit v praxi. V poslední době se ukazuje, že se hodně plýtvá – našim časem, energiemi na strojích, pokud nepracují, ale i komoditami. Lidé v reálném čase to nedokážou smysluplně vyhodnotit. Naše umělá inteligence třetí generace jim v tom pomáhá. Asistuje u procesů, aby fungovaly s co nejmenším rizikem. Když to uvedu ještě na příkladu, tak si vezměte, že máte nějaký stroj. On má jenom dva stavy, buď funguje, nebo je v poruše. A pokud se nachází v nějakém mezi stavu, tak tomu říkáme strojová nemoc. Ve zkratce to znamená, že se objevují symptomy, o kterých víme a ty symptomy vypovídají o tom, že by se ten stroj mohl pokazit. A náš program dokáže tyto symptomy zachytit a předejít úplnému vypnutí stroje.

V čem se liší třetí generace umělé inteligence od druhé?

První generací umělé inteligence byly expertní systémy. Tam to ústilo do agentových systémů a znalostních databází. Druhá generace je pořád v současnosti hluboké učení na bázi neuronových sítí a tam je jedním z těch přístupu tzv. zpětnovazebné učení. Jedná se o tréninkovou metodu strojového učení, která je založená na odměňování žádoucího chování a trestání nežádoucího. Obecně v té druhé generaci platí, že posilovací vzdělávací agent je schopen vnímat a interpretovat své prostředí, podnikat akce a třeba se učit pomocí pokusů a omylů. Třetí generace umělé inteligence v našem pojetí spočívá v tom, že se snažíme inspirovat architekturou savčího mozku. Expertní systém pak metaforicky budujeme na propojených úrovních – kombinujeme expertní systémy a děláme z nich agenty, kteří budou schopni například odřídit autonomní továrnu nebo auta. S naším přístupem tak posouváme firemní digitalizace ještě více dopředu.