Rozhovor s výkonným místopředsedou představenstva Českomoravské společnosti chovatelů Josefem Kučerou nejen o době covidové.

Covid chovatele naučil obchodovat online, ale teď jsou všichni rádi, že se konečně mohou potkat naživo.

Jak se chovatelům daří v době covidové?

Tato doba je samozřejmě náročná i pro chovatele, protože jde o novou situaci pro nás všechny. Pro chovatele dojného skotu byla nepříjemná hlavně první vlna v loňském roce, protože se zavřely hranice a odjela spousta ukrajinských pracovníků. To byl kritický moment, kdy podniky v řadě případů měly problém s holým fungováním. Ale s covidem jsme se naučili žít všichni, tak se to museli naučit i chovatelé – byť je to po ně velice specifické, protože spousta činností se dá buď odsunout, nebo najít nějakého náhradníka, ale zvíře musíte podojit dvakrát denně a každý den v roce.

Nezvedlo to zájem o dojicí roboty a další techniku pro ulehčení práce?

Roboty se v České republice rozšiřují, nachází zde uplatnění stále častěji, ale není to řešení použitelné ze dne na den. Když odjede ukrajinský pracovník, druhý den tam robota nepostavíte. Nehledě k tomu, že je to finanční investice, kterou si ne všechny podniky už z pohledu své velikosti mohou dovolit.

Jak složité to pro chovatele bylo po obchodní stránce?

Velice. Začátek covidu při zavřených hranicích znamenal téměř stopku, ale postupně se obchodníci naučili situaci řešit. Pořizovaly se videonahrávky zvířat, streamovaly se a obchod běžel s pomocí online prostředků. Od minulé Národní výstavy hospodářských zvířat jsme vyvezli skoro 35 tisíc jalovic v hodnotě zhruba 1,3 miliardy korun. Bylo vidět, že o český skot je zájem a chovatelé i obchodníci se s covidem dokázali poprat. Tento výsledek je víceméně srovnatelný s předchozím obdobím. Pouze v letech 2017 až 2018 se otevřel vývoz do Turecka v nepředstavitelných rozměrech, tam byly počty ještě vyšší, ale šlo o specifické období a současná čísla odpovídají dlouhodobým trendům. Poděkování patří i ministerstvu zemědělství, které se i v době covidu snažilo podporovat naše exportní aktivity. Většinou šlo o online setkání a videokonference, ale i tak se dařilo udržovat se zahraničím minimálně kontakt.

Co pro chovatele znamená tato výstava?

Je to výkladní skříň českého chovatelství. Bohužel je letošní cestování ještě trochu omezené covidem, ale i tak jsem tady potkal spoustu cizojazyčně hovořících návštěvníků. Jsem rád, že si i přes proticovidová opatření našli do Brna cestu. Výstava je pro nás možnost, jak ukázat to nejlepší, co jsou chovatelé v České republice schopni svým zákazníkům nabídnout. Je to i možnost přiblížit laické veřejnosti to, co dělají každý den ve stáji. Spotřebitelé se tady mohou podívat, jak vypadá živé sele nebo tele, a že o krávy opravdu pečujeme.

Příprava na výstavu byla pro chovatele složitá, protože neměli jistotu, že výstava bude. Podařilo se jim zvířata připravit na obvyklé úrovni?

To rozhodování bylo strašně složité. Přiznám se, že jsem také patřil k těm opatrnějším, protože příprava na výstavu je velikánská investice nejen finanční, ale i časová. Nebyli jsme si jistí, co se z pohledu covidu stane. Ale když se rozhlédneme, je vidět, že i když na přípravu bylo méně času a probíhala s velkou nejistotou, jsou tu špičková zvířata a nádherně připravená na prezentaci.

Jak chovatelé vnímají, že se konečně mohou potkat naživo?

Je to pro ně svátek. Všichni jsme se po tom roce a půl, kdy jsme museli být víceméně jen doma a nemohli se potkávat, těšili na sociální kontakt. Na to, že uvidíme lidi z branže, svoje známé. Pro chovatele je to obzvlášť zajímavé, protože zde probíhají šampionáty a soutěže jednotlivých plemen a panuje mezi nimi zdravá rivalita. I z tohoto pohledu výstavu vnímám jako důležitou akci.

Jak vidíte budoucnost této výstavy? Mohla by povýšit na mezinárodní úroveň?

Jak už jsem zmínil, ona má mezinárodní rozměr už dnes. Kvalitou, počtem zvířat i zázemím, které Brno může nabídnout, je to srovnatelné s mezinárodními výstavami. Z pohledu mezinárodní účasti zvířat je věc složitější, protože zde existují poměrně striktní veterinární předpisy a ne všechny země kolem nás mají tak vysoký statut jako Česká republika. Není to úplně nemožné, ale komplikované. Mezinárodní formát ale vnímám i v tom, že naše šampionáty rozhodují zahraniční rozhodčí, což se daří i letos. Zároveň může přibýt více „jednodušších“ zahraničních vystavovatelů z řad těch, kteří si to mohou dovolit, protože vystavují „jen“ techniku. A samozřejmě věříme, že bude přijíždět i víc zahraničních návštěvníků.