Interiér Bauerova zámečku s Loosovým sálem

Tzv. Bauerův zámeček, který je nejstarším objektem brněnského výstaviště, byl postaven na začátku 19. století a tvořil součást areálu starobrněnského cukrovaru velkopodnikatele Mořice Bauera. Od roku 1911 spravoval rodinné podniky, k nimž patřila i cukerní rafinerie v Hrušovanech u Brna, jeho vnuk Viktor rytíř von Bauer. Za jeho působení byly rodinné pozemky v brněnských Pisárkách nuceně vykoupeny pro stavbu výstavního komplexu.

Dvoupodlažní zámeček na obdélném půdorysu se nachází v jihozápadní části areálu a jeho klasicistní fasáda je orientována k původní příjezdové komunikaci se stromořadím z ulice Hlinky. Cestovatel, advokát a nadšený antropolog Viktor Bauer se pohyboval v okruhu vídeňských modernistů, kde se seznámil i s architektem Adolfem Loosem. Kolem roku 1925 ho oslovil s požadavkem na vybavení jídelny v přízemí svého brněnského sídla, které je jediným dochovaným dílem tohoto architekta v jeho rodném městě. Dochovalo se z něj tmavě zelené mramorové obložení stěn se zapuštěnými zrcadly a bordura figurálního štukového vlysu pod stropem. Loosovo pojetí interiérů se v této době projevuje jistým purismem a jednoduchostí, vliv klasicismu a funerálních motivů empíru s bohatou škálou luxusních materiálů je však jeho nedílnou součástí. Po prodeji pisáreckých pozemků na začátku 20. let si Bauerovi ponechali budovu zámečku i přilehlé pozemky bývalého cukrovaru, život v blízkosti výstavního areálu a živého zábavního parku byl však dosti problematický. Po válce se zámeček i s pozemky stal součástí celého komplexu výstaviště.