PYROS
24.-27.5. 2023

Děkuji za pozvání na IDET, přijel jsem sem rád, protože se domnívám, že zbrojní průmysl je průmysl jako každý jiný a zbrojní exportéry je třeba podporovat jako každé jiné. Je potřeba zabránit opakování toho, co se stalo počátkem 90. let, kdy někteří nejmenovaní pacifisté dospěli k názoru, že náš zbrojní průmysl podstatně omezíme. Důsledkem bylo, že nám zbrojařské společnosti z celého světa nadšeně zatleskaly a obsadily uvolněné trhy, nehledě na to, že útlum zbrojního průmyslu byl jeden z faktorů rozpadu Československa. Vzpomeňme například Dubnici nad Váhom a další zbrojařské podniky na Slovensku, kde tento útlum vyvolal vysokou nezaměstnanost.

Věřím, že toto období je už naštěstí za námi. Před námi je ovšem jeden problém, jehož jsem si povšiml. Spočívá v tom, že někdy licenční politika naprosto nevhodným způsobem omezuje náš export do takzvaných bezpečných neboli neembargovaných zemí pod záminkou, že je zde riziko reexportu do zemí už nikoli tak bezpečných. Já na to vždy říkám: co je vám do toho? Vy vyvážíte do bezpečných zemí, a co s tím ty bezpečné země dále udělají, to už je jejich a nikoli naše věc. Pokládám toto byrokratické omezení za nejdůležitější překážku našeho zbrojního exportu v současné době.

Navázal bych na pana ministra Stropnického a i já bych podpořil myšlenku, aby české armádě dodávaly výzbroj a výstroj především – i když nikoli jenom - české zbrojařské firmy, s nimiž mám tu nejlepší zkušenost. Navštívil jsem například Českou zbrojovku Uherský Brod, která je nesporně špičkovou firmou v této oblasti, a zdaleka není firmou jedinou. Pan ministr Stropnický už zde hovořil o řadě zahraničních misí, já příští týden odlétám do Vietnamu, který není embargovanou zemí a který má velký zájem o dodávky. Udělám samozřejmě všechno pro to, aby se tento zájem přetavil do konkrétních kontraktů.

Závěrem bych chtěl říci, že plně podporuji zvyšování výdajů na obranu v dnešní složité mezinárodní situaci. Samozřejmě, že podporuji takové akvizice, které jsou rozumné, nikoliv „kalouskovské“ nákupy sedmdesáti dvou bitevníků L-159, s nimiž jsme pak dlouhou dobu nevěděli, co si počít, nebo repasy tanků T-72, což vedlo k tomu, že dnes máme 35 bojeschopných tanků, ale skutečně efektivní akvizice. Dokonce si myslím, že ten podíl 1,4 do roku 2020 je zbytečně nízký. Se skromností, která je mně vlastní, bych rád připomněl, že za doby mého premiérování po celé čtyři roky Česká republika v daleko obtížnějších ekonomických podmínkách vydávala 2 % HDP na obranu a nikdo se tomu nedivil a nikdo to ani zvlášť nechválil, protože se to považovalo za samozřejmost. Dnes jsme naplněni úžasem, když o nějakou desetinku zdvihneme výdaje na obranu.

Závěrem mi dovolte, abych české armádě a českému zbrojnímu průmyslu popřál mnoho úspěchů a ujistil je svojí plnou podporou.