Silva Regina
7.-11.4. 2024

Poptávka po listnatém dříví roste pomaleji než po jehličnatém. Proto není růst listnatých těžeb doprovázen zvyšováním podílu listnatého dříví na dodávkách, ale je tomu dokonce naopak – podíl listnáčů mírně klesá. Vyplynulo to z přednášek, které se uskutečnily v rámci doprovodného programu veletrhu Silva Regina.

Podle odborníků rostoucí poptávka po jehličnatém dříví v ČR odráží rozložení poptávky na světovém trhu. Pokud totiž jehličnaté dříví nenabídne vlastník českého lesa, firmy si jej začnou nakupovat odjinud, což by mohlo vést k přesunu zpracovatelských kapacit za zdrojem tohoto dřeva, a to třeba až na daleký východ. Přestože má pokles spotřeby listnatého dřeva v jednotlivých regionech odlišnou dynamiku, ve všech klesla za poslední roky jeho spotřeba o 25 procent oproti roku 2005.

Výrazný pokles podílu listnaté kulatiny po roce 1990 byl důsledkem toho, že v porostech s předpokládanou restitucí byly zastaveny mýtní těžby, ale též toho, že odběratelé přestali nakupovat kulatinu na dolní hranici jakostních znaků. Návrat na hodnoty podílu listnatých kulatin z období řízené ekonomiky, je zcela nereálný, protože v Evropě převyšuje nabídka poptávku. Dočasným dílčím řešením může být po vzoru Německa jen export do Číny. Lesnickou tragédií je, že propad prodeje všech užitkových listnatých sortimentů vyrovnává pouze prodej paliva. Přitom se vlastně nejedná o palivové dříví, ale o užitkové. Palivové je totiž podle ČSN charakterizováno jako dříví nejnižší technologické jakosti, protože nevyhovuje průmyslovému zpracování.

 Cenu už nevytváří trh, ale deformovaná dotační politiky státu a EU. Podílem dříví z dodávek použitých na pálení se Česko zařadilo mezi Kongo, JAR a Afganistán. Republika vypadla ze zemí, ve kterých je podíl paliva do 10 procent (Belgie, Švédsko, Finsko). Vzdálili jsme se tak zemím s vyspělými technologiemi zpracování dříví umožňujícími technologicky využít až 99 procent vytěženého dříví. Evropská koncepce energetického využití dříví se zřejmě odpoutala od reality, neboť předpokládá, že se bude do konce roku 2020 pálit 700 milionů metrů kubických dříví ročně. Paradoxem je, že v roce 2006 byla veškerá evropská spotřeba palivového dřeva 638,7 milionů metrů krychlových. Může to jít až na likvidační úroveň lesů, ale bude zajištěna bioenergetika. Přitom se musí spálit vše, co v lesích vyroste, aniž by zbylo užitkové dříví.

Část našich obyvatel žije v přesvědčení, že je dříví dostatek, i když tomu tak není. Tento pocit vyvolávají zejména kalamity, po nichž následuje přetlak nabídky dřeva na trhu. Přispěla k tomu i hospodářská krize, která ještě snižuje v současnosti poptávku.