TECHAGRO
7.-11.4. 2024

Problematikou profesionálního včelařství v ČR se zabývala přednáška Českého svazu včelařů, která se uskutečnila v rámci včelařské výstavy. Včela se totiž v současnosti podle zákona už řadí mezi ostatní hospodářská zvířata. Chybí však u nás včelařský zákon a zatím se jím nikdo nechce zabývat. Proto to včelaři při chovu těchto „zvířat“ nemají jednoduché, jde totiž o specifickou činnost, která musí jít svou vlastní cestou.

„Pro Česko je charakteristické tzv. zájmové včelařství a profesionální provozy jsou zatím vzhledem k celkovému počtu včelstev i včelařů popelkou. Navíc hranice mezi zájmovým a profesionálním včelařením není nijak ostrá. Včelařit totiž na ekonomické bázi lze i s poměrně malým počtem včelstev,“ řekl na přednášce František Texl. Podle něho jakousi pomyslnou hranici mezi těmito dvěma chovy je chov 150 včelstev. Toto pravidlo vzešlo z EU a naše republika jej respektuje. V ČR hospodaří takovýmto způsobem asi 120 firem. Přestože neexistuje zákon, je nutné, aby si profesionální včelař vyřídil registraci na příslušném živnostenském úřadě, tedy tzv. Osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele. Je to v podstatě obdoba živnostenského listu, i když se vlastně o živnost nejedná.

Šanci mít tyto podniky vycítili zkušení včelaři po roce 1990. Z potřeby navázat kontakt s obdobně smýšlejícími včelaři vznikla Sekce komerčních včelařů. Ta má za cíl předávat potřebné informace a zkušenosti z oboru, pořádat různé vzdělávací akce a poznávací zájezdy po celé EU. V roce 2006 pak včelaři s počtem včelstev nad 150 založili Cech profesionálních včelařů. Snaha o vytvoření odbytového družstva, které by garantovalo zejména výhodné výkupní ceny medu, se však zatím založit nepodařilo. Od letošního roku se toto včelařské uskupení stalo svéprávným a vystupuje pod novým názvem Asociace profesionálních včelařů.

„Rozvoj profesionálního včelařství v ČR je limitován roztříštěností výrobních prostředků, kompatibilita v podobě zavádění světových úlových soustav je přijímána velice vlažně. Rovněž přístup nejpočetnějšího občanského sdružení v oboru včelařství je poněkud zdrženlivý,“ poznamenal Texl. Světové profesionální včelařství se naopak podle něho vyznačuje poměrně úzkou specializací, aby obstálo v konkurenci. Profesionální provozy se tedy specializují mimo jiné na opylovací činnost, chov matek, produkci mateří kašičky, včelího jedu apod. Tento trend se nevyhnul ani Evropě, kde také existuje řada včelařských velmocí. Přesto však starý kontinent přes dlouhou včelařskou tradici nedokáže svoji vysokou spotřebu medu pokrýt ze své vlastní produkce. Domácí poptávku dokáží uspokojit pouze Španělsko, Řecko a Maďarsko.

„Česká republika patřila ještě nedávno k významným exportním zemím medu, v současnosti však už došlo k rovnováze mezi jeho exportem a importem. V rámci EU se profesionální včelaři sdružují v Evropské asociaci profesionálních včelařů (EPBA). Tato organizace řeší především otázky odbytu medu, reziduí ve včelích produktech, nemoci včel, falšování včelích produktů, možná rizika pěstování GMO plodin pro včely a včelí produkty,“ uvedl Texl.

K náročným činnostem, které vyžadují odpovídající technické zázemí, patří především vytáčení medu spojené s odvčelováním a odvíčkováním medových plástů, doprava a voskové hospodářství či doplňování zimních zásob.  Včelí farmy využívají vedle zaměstnanců ve špičce brigádníky, kteří většinou pracují na farmách pravidelně a jsou seznámeni s problematikou chovu včel a stáčení medu.  Pro profesionální včelařské provozy je typické, že vznikají s různou filosofií fungování. Zaměřují se především na úzkou specializaci, kde díky jedinečnosti svého produktu proniknou úspěšně na trh. Opačná cesta k úspěchu vede tzv. diverzifikací, kdy se včelařský provoz zaměří hned na několik komodit najednou, sníží se tak riziko nevyzpytatelného trhu.