THEATRE TECH & EVENT PRODUCTION
- - -
Veletrh divadelní a jevištní techniky
Divadlo je v hledání nových možností nenasytné
Rozhovor s ředitelem Městského divadla v Brně,
režisérem a dramatikem Stanislavem Mošou.
Zaštítil jste výstavu THEATRE TECH, co si myslíte o potřebě nových jevištních technologií v českém divadle?
Bez odpovídajícího technického zabezpečení dnes nelze realizovat žádnou profesionální produkci. Podívejme se na to s historickým rozběhem:
Kdysi velmi dávno, kdy lidská bytost rozum začínala brát, zcela spontánně - pro radost, pro zábavu, pro prostý pocit koexistence - začal jeden člověk pro druhého hrát divadlo. Pravděpodobně nejprve přehrával výjimečné situace těm, kteří jim nebyli přítomni. Stačilo k tomu gesto, zamručení, rytmizované výkřiky a tanec a pak i slovo, slova, věta.
Tak, jako se vyvíjelo naše myšlení, přicházeli jsme na rozličné technické finesy, jak naše sdělení zefektivnit, jak zážitky z hereckého sdělení umocnit například tím, že rozpohybujeme předměty, které se přece hýbat nemohou, jak učinit jemné světlo v neproniknutelné tmě, jak učinit hlas srozumitelný ne pro jednoho, ale pro tisíce diváků.
Co například znamenala pro divadlo žárovka, v našem městě Brně obzvlášť významný vynález - vždyť Mahenovo divadlo bylo prvým divadlem s elektrickým osvětlením na našem kontinentu! Nejprve se hrálo za slunečního světla, později v uzavřených divadelních budovách přišly na řadu svíčky a pak plyn.
V řeckých amfiteátrech pomáhaly zesílit hlas herce masky tvarované do jakýchsi ampliónů. Barokní divadelní budova byla architektonickým akustickým zázrakem. Pak změnil charakter prožitku mikrofon - najednou se mohlo před mnoha lidmi zpívat bez forze osobitými hlasy. Já ještě vzpomínám, jak byly choreografie muzikálů závislé na délce šňůry k mikrofonu, jak je do sebe nesměli zpěváci zaplést a jak bylo nutno držet v ruce smyčku ze šňůry, aby se zabránilo chybám v přenosu zvuku. Až se zjevil bezdrátový mikroport.
Divadelníci anektovali všechno, co mohli pro své sdělení využít. Divadlo je v hledání nových a nových možností nenasytné a téměř každý lidský vynález našel své uplatnění na divadelní scéně.
Jak jsou podle vás na tom zdejší divadla se špičkovou moderní jevištní technikou?
Bez špičkového technického zabezpečení a jeho dokonalého lidského ovládání, (však máme nová divadelní umělecká řemesla ve světelné a zvukové režii), stejně jako bez špičkových umělců dnes nelze realizovat profesionální produkci na odpovídající úrovni. Některá divadla u nás už disponují docela slušným zázemím.
Divadla zřizují a financují většinou města, potažmo stát, mají možnost uvědomit si potřebu investovat do nových jevištních technologií?
Jak kde. Jsou ti, kteří si ve svých rozhodovacích pozicích uvědomují význam živého umění, a pak zase, bohužel potkávám jiné, pro které je divadlo, umění a kultura obecně věcí zbytnou a dokonce se ani nestydí to skrývat. Vysvětlit takovým, že se divadlo bez nových technologií neobejde, je zhola nemožné. Mám štěstí, že žiju v Brně, kde se v posledních dvou desetiletích do nových budov a jejich vybavení dalo hodně peněz, většina z městské kasy: byla postavena naše Hudební scéna a významně zrekonstruovaná Činoherní, od základů se znovu postavila Reduta i loutkové divadlo Radost, probíhá rekonstrukce Janáčkova divadla a Mahenovy činohry, Husa na provázku má novou budovu, JAMU kompletně zrekonstruovalo MARTU a postavilo nové Divadlo Na Orlí.
Jaký význam může mít výstava THEATRE TECH pro zdejší divadelníky a zřizovatele divadel?
Tento typ výstav má v současném světě dlouholetou tradici a na vybavení divadel, a to i těch školních, je to už taky poznat. Konečně někoho napadlo zorganizovat takovou výstavu u nás!
her
