Do Brna poprvé zavítají také islandští koně z Vikinghorse Milevo
Paní Anna Dives se přistěhovala do Česka v r.
2007 s jedním „malým“ islandským koníkem a velkým snem – založit v Česku
chov zde dosud nepříliš známých islandských koní. A její sen se splnil. Farmu
najdete v malebné vesničce Milevo nedaleko města Kladruby u Stříbra.
Islandský kůň se v ČR poprvé představil na výstavě v r. 2001 v Pardubicích. Jeho historie spadá do období z konce 9. století, kdy se na Island dostali první osadníci a přivezli s sebou koně různého původu. Byli to malí robustní koníci, kteří se dobře přizpůsobili tvrdému islandskému podnebí. Později se na ostrov dostali i východní koně, ale měli zničující vliv na místní plemeno, a proto byl v r. 930 vydán zákon zakazující dovoz dalších koní, aby nedošlo k přílivu jiné krve. Islandský kůň se stal pro obyvatele Islandu nepostradatelným pomocníkem. Člověka doslova doprovázel od narození až do hrobu – přivážel lékaře i porodní báby, zapřahal se do pohřebních kočárů. V r. 1904, kdy se dostal na Island první automobil, začal zájem o koně upadat, naštěstí se však vytvořila skupina nadšených lidí, která pokračovala v chovu islandského koně a byla založena chovatelská společnost tohoto plemene. V současnosti se odhaduje, že je na ostrově cca 80.000 koní, což vzhledem k počtu asi 270.000 obyvatel rozhodně není malé číslo.
V čem jsou islandští koně specifičtí? Oproti ostatním plemenům mají „islanďáci“ k dispozici speciální chody (mimochod) – tölt a skeid. Tölt je čtyřdobý pohyb, při němž je typický pohyb předních nohou. Je to chod pro jezdce velmi pohodlný a dá se regulovat od pomalého do vysokého tempa. Skeid je čistý mimochod, při kterém se pohybují současně dvě nohy jedné strany.
Neocenitelným kladem je povaha islandských koní. Jsou nenároční, trpěliví, ochotní, empatičtí, učenliví a za všech okolností spolehliví. Jejich využití je všestranné, jsou skvělými partnery na vandrech a vyjížďkách, kde zvládnou i velmi těžký terén.
Dokáží však bodovat i v disciplínách jako je drezura, zápřah apod. Velkým plusem je dále beze sporu to, že vzhledem k povaze islandských koní mohou s nimi pracovat a radovat se z jízdy všichni – bez ohledu na věk - zapotřebí je pouze láska, empatie a chuť svému koni naslouchat.
Jak bylo již řečeno, paní Anně Dives se v průběhu let podařilo vybudovat farmu, kde islandské koně chová, vyučuje jízdu na koni, práci s koňmi ze země, doprovází své klientky na vandry a vyjížďky.
Už při prvním setkání s paní Annou a jejími koňmi (kterých je dnes kolem 40!) propadne milovník těchto ušlechtilých zvířat zcela kouzlu romantiky, klidu a pohody, která zde vládne.
My všichni, kteří jsme si zamilovali rozsáhlé pastviny se stádem „islanďáků“, výlety lesem „cestou necestou“, především však islandské koně, z jejichž hřbetu je ten nejkrásnější pohled na svět, se sem budeme vždycky rádi vracet.
Text článku a fotografie poskytla paní Anna Dives, http://www.vikinghorse.eu.
ANIMAL TECH
Pro vystavovatele
Pro novináře
Partneři veletrhu
Současně také
Mohlo by vás zajímat
Vystavovatelé