Nebojte se zeptat, odkud je hovězí na pultě

České maso má rodokmen a zákazník snadno zjistí, z jakého zvířete pochází. Většina českých spotřebitelů se o to ale nezajímá – a dostává nižší kvalitu.

Český chov masného skotu má vysokou úroveň a podléhá přísnému veterinárnímu dohledu. Zákazník se proto nemusí obávat ani nebezpečných nákaz, se kterými stále bojují mnozí chovatelé v zemích mimo EU, ani masa ze zvířat s nezdravým výkrmem (například s využitím hormonů). Navíc má české hovězí přesně vysledovatelný rodokmen, takže o něm lze snadno zjistit všechny informace – kdy a kde se zvíře narodilo, jeho pohlaví, plemeno, datum a místo porážky i jak dlouho maso zrálo. Přesto se většina hovězího u nás prodá jako anonymní, čili bez těchto informací, které jsou důležité kromě jiného i pro kuchyňské zpracování.

„Maso z našich zvířat je maso s příběhem. Lidé mohou v krajině vidět zvířata, jak se pasou, a dozví i to, kde se u nás porazí. Systém umožňuje, aby si zákazník podle čísla zvířete zjistil jeho plemeno i další přesné informace. Ale v obchodech se plemeno neuvádí, natož pak číselné označené zvířete. Většinou se tam dozvíte jenom to, že jde o maso z krávy nebo z mladého býka. Plemeno je přitom důležité, protože maso z masného plemene je samozřejmě kvalitnější než z mléčného. Zákazník by tuto informaci měl mít, protože na některou kuchyňskou úpravu potřebuje maso vyšší kvality,“ vysvětlil na brněnském výstavišti Václav Jungwirth, předseda Českého svazu chovatelů masného skotu.

Zemědělec podle něj musí vést velmi podrobnou evidenci, počínaje informacemi, čím bylo zvíře krmené a z jakých ploch krmení pocházelo, až po přísný veterinární dozor. Ale vývozem zvířete je tato pečlivá práce pro naši zemi ztracená. „V zahraničí se zvířata pořád vykupují za lepší ceny než u nás. Proto místo masa vyvážíme živá zvířata jako surovinu a pak se k nám dováží hovězí maso, které ale určitě nebude z našich zvířat. My vyvážíme velice kvalitní masná zvířata, ale co se k nám vozí, tuto kvalitu nemá,“ je přesvědčen Václav Jungwirth.

Řešením by podle něj bylo označování masa tak, aby pro zákazníky nebylo anonymní. Na změnu by měli tlačit sami zákazníci, protože pak by se obchody musely přizpůsobit jejich požadavkům. „Lidé by se v obchodě neměli bát zeptat na původ masa, aby věděli, za co dávají své peníze,“ doporučil V. Jungwirth. Další možností je vydat se pro maso přímo k chovateli a využít stále oblíbenější tzv. prodeje ze dvora. Ty však tvoří jen okrajovou část trhu, protože farmáři většinou nemají kapacitu maso sami zpracovávat. Většina lidí tak nakupuje hovězí maso v obchodních řetězcích nebo supermarketech, kde vazba k chovateli chybí.