Národní šampionát je o nadšení lidí

Národní šampionát holštýnského skotu je vyvrcholením celoroční práce chovatelů. Na průběh a výsledky letošního ročníku jsme se zeptali odborníků ze Svazu chovatelů holštýnského skotu ČR – tajemníka Aleše Bychla a specialisty a zároveň komentátora šampionátu Ladislava Vondráška.

Jak hodnotíte letošní šampionát a jeho úroveň?
A. Bychl: S účastí na šampionátu jsme spokojeni, přijelo hodně chovatelů a zhruba sedmdesát zvířat. Zájem byl velký a především kvalita zvířat byla výborná.
L. Vondrášek: Úroveň šampionátů nepochybně roste. Letos byl vidět velký posun nejen v kvalitě krav, ale především v kvalitě jejich přípravy, což dělá hrozně moc. Práce s kravami se u nás pořád vyvíjí a zlepšuje. Výběr krav, schopnost je vychodit, to všechno stále roste. Chovatelé tady před výstavou tráví noc a většina už přesně ví, co má v přípravě dělat. Velmi tomu pomáhají zemědělské školy, které se výstavám začaly věnovat a podílejí se i na organizaci, když žáci vodí zvířata. Doufám, že to tak bude dále pokračovat a hlavně že budou přibývat chovy účastnící se výstav, letos jich bylo asi dvacet.

Výstavy krav u nás nemají takovou tradici jako v některých zahraničních zemích, konají se až od druhé poloviny devadesátých let, ale atmosféra byla přesto výborná…
L. Vondrášek:  Národní šampionáty se konají každý rok, ale v lichých letech, kdy probíhají v rámci NVHP, mají větší ohlas a atmosféru velké haly. Podbarvování hudbou a diváci, kteří dokáží ocenit pěkné zvíře potleskem, to vše k těmto výstavám patří a připomíná to soutěže pořádané ve světě. I když tam je to přece jen ještě jinde, jde o skutečnou show, na kterou přijde třeba pět tisíc lidí. Ale i tady bylo lidí dost a hodně jich stálo přímo u předvadiště, aby krávy viděli hodně zblízka. Dělá mi to velkou radost.

Jak šampionát dopadl?
L. Vondrášek: Vyhrála červená holštýnská kráva na třetí laktaci Patty RED II z Dobrosevu v Dobroníně. Tento chov se exteriérem a genetikou hodně zabývá, pracují na tom dlouhé roky a také sbírají ocenění. Národní šampiónku měli už poněkolikáté.

O vítězce rozhodoval Francouz. Jak se mu naše zvířata líbila?
A. Bychl: Francouzský rozhodčí je důležitý, protože zaručuje absolutní nezávislost rozhodování. Srovnání kvality zvířat z českých a francouzských výstav je ovšem obtížné. Ve Francii jsou dva miliony krav a mají tam chovy specializované na exteriér, odkud jezdí krávy na výstavy už několik generací. U nás je to pořád spíš vedlejší produkt. Chovů, které se snaží krávy připravovat na výstavy, sice stále přibývá, ale pořád jsou to krávy z chlévů. V malé farmě se čtyřiceti kravami chovanými na exteriér, které prodávají embrya a býky, to samozřejmě chodí jinak. Ale francouzský rozhodčí si odlišných podmínek byl vědom, naše krávy chválil a myslím, že je chválil upřímně.

Co výstavy přinášejí českým chovatelům?
L. Vondrášek: Ve světě se řada farem zaměřuje na prodej embryí apod., takže pro ně jsou výstavy i velkým ekonomickým přínosem. U nás jsou chovy většinou velké a komerčně zaměřené, takže je na rozhodnutí zootechnika, jestli se zúčastní výstavy. Také se stává, že po vítězství v soutěži prodají třeba býka, ale není to pro ně to hlavní a ekonomický přínos není tak velký. Ale v každém případě výstava ukazuje další výsledek práce chovatelů - že nejde jen o prodej mléka, ale i o něco dalšího. Pro všechny je to bonus, lidé se těší, že se tady sejdou a porovnají si výsledky své práce.
A. Bychl: Je to určité ocenění jejich práce a společenská záležitost, ale zároveň reprezentace našeho chovatelství. Dnes nás ve vývozu jalovic nelimituje užitkovost zvířat ani nic podobného, ale maximálně veterinární podmínky, které jsou dané naší geografickou přináležitostí ke střední Evropě. Výstavy proto podporujeme, a to i finančně, stejně jako šampionáty. Je to jedna z nosných činností svazu s dopadem na propagaci, ale zatím bohužel bez takového ekonomického efektu jako v některých jiných zemích, kde si chovatelé za možnost zúčastnit se výstavy rádi zaplatí. U nás to není o ekonomickém přínosu, ale o práci a nadšení lidí, protože pro spoustu z nich už je to dnes koníček.
L.Vondrášek: Je to zábava a odlehčení od každodenní práce, která je v zemědělství potřebná sedm dní v týdnu.

Říkáte zábava, ale když jsem viděla, jak těžké je přesvědčit ke spolupráci býka, kterému se zrovna předvádět nechce, moc zábavné mi to nepřišlo. Připadalo mi to i nebezpečné…
A. Bychl: Máte pravdu, může to být i nebezpečné. Holštýni jsou sice klidnější než masná plemena, ale i tady dochází k úrazům.
L. Vondrášek: Některé krávy začnou na výstavě jančit a takové do předvadiště ani nevezmeme, protože by mohly rozházet celou skupinu. Na malých farmách v cizině to chodí jinak. Děti vodí už telata, každý den, a krávy si tak na vodění zvyknou. V našich velkých chovech se kráva poprvé přiváže třeba až ve dvou letech. Některé krávy spolupracují velice dobře a jiné jsou nezvladatelné, je to o povaze stejně jako u lidí. A naučit krávu chodit je obrovská práce, která trvá desítky hodin. Nejdřív se kráva přiváže, pak se vodí za traktorem a teprve pak si ji člověk dovolí vzít do ruky, přece jen je to sedm metráků. Zároveň je potřeba měsíc dopředu začít s mytím, zvykat ji na kontakt s lidmi atd.
A. Bychl: Výstava už je jenom smetánka a lidé obdivují, jak krásně krávy chodí, ale už nevidí tu obrovskou práci, která tomu předchází. Bez nadšení všech těchto lidí by se výstavy vůbec nemohly konat.

Děkuji za rozhovor.