Mentálně postižení mají právo na stejný život jako my, říká Zuzana Roubalová z organizace Zámeček Střelice
Veletrh REHAPROTEX je věnován kompenzačním, protetickým či ortopedickým pomůckám, své místo na něm má i sociální či neziskový sektor. V pavilonu A2 si mohou lidé zakoupit mnoho produktů z chráněných dílen, které vyrábí i mentálně postižení klienti. Jedním z nich je i příspěvková organizace Zámeček Střelice, jehož fungování přiblížila vedoucí služby Zuzana Roubalová.
Zámeček Střelice, nacházející se jedenáct kilometrů jihozápadně od Brna, poskytuje služby pro znevýhodněné osoby. A to ve formě domova pro osoby se zdravotním postižením nebo týdenního stacionáře. Organizace přitom patří mezi největší tohoto typu v Jihomoravském kraji, nyní v ní nachází útočiště 108 lidí ve věku od osmi do čtyřiaosmdesáti let.
„Většina klientů v domově zůstává celý život. S rodinnými příslušníky nebývají v pravidelném kontaktu, takže jsme pro ně náhradní rodinou my,“ začala vyprávění Roubalová. Ve volném čase si mohou vybrat aktivity podle svého zájmu. Na výběr mají například košíkářskou, keramickou, tkalcovskou nebo šicí dílnu, kde tráví volný čas. „Samozřejmě máme v nabídce i sportovní nebo hudební vyžití či práci na zahradě. Klienti mohou navštívit i obec a nakoupit si za své kapesné v obchodě,“ doplnila výčet aktivit, které mentálně postiženým umožňují žít co nejkvalitnější a nejběžnější život. Menší část klientů má i pracovní smlouvy, pět z nich dojíždí za prací do Brna.
„V našich terapeutických dílnách nevyrábí lidé produkty kvůli tržbě. Jelikož máme zavedenou činnostní terapii, jde nám hlavně o ni. Pro mentálně postižené osoby je důležité přemýšlet, rozvíjet jemnou motoriku a pracovat s volným časem tak, aby ho dokázali smysluplně vnímat a využít,“ vysvětlila Roubalová. Výsledkem tak není dokonalý produkt, ten od klientů poté převezmou pracovnice organizace a dokončí jej tak, aby byl připraven k prodeji.
Na práci se obrovsky podílí i motivace. „Když to člověka baví a vidí za sebou výsledky, tak do dílen chodí často a rád. Nemusí ho to ale bavit celý život, neustále je nutné ho usměrňovat a rozvíjet,“ popsala práci v dílnách Roubalová. „Je to i o nás zaměstnancích. Musíme je sami vést k tomu, aby přiložili ruku k dílu,“ zdůraznila také.
Na veletrhu se mohou lidé podívat, jak právě taková práce v dílnách probíhá, jelikož několik klientů na místě vyrábí s pomocí asistentů proutěné košíky.
„Práce s mentálně postiženými je těžká a vyžaduje obrovskou dávku empatie. Proto jsem nešťastná, když mezi personálem objevím osoby, které to nedělají srdcem,“ svěřila se s pocity. Zdraví lidé se mnohdy mentálně postižených také bojí, protože nejsou v této oblasti informovaní. „Osobně se domnívám, že veřejnosti chybí i lidskost,“ řekla s povzdychem Roubalová. Povídání ale uzavřela optimisticky. „Práci s mentálně postiženými dělám jednadvacet let a stále mě to baví. Pořád věřím, že jim dokážu změnit život k lepšímu,“ dodala s úsměvem.
