REHAPROTEX
14.-17.5. 2013

Na situaci v inkluzivní mobilitě jsme se zeptali experta na tuto oblast Petra Šiky, který na veletrhu Rehaprotex přednášel o bezbariérových úpravách.

Jak si Česká republika stojí v oblasti inkluzivní mobility v porovnání s dalšími státy Evropy? Které země nám mohou být vzorem a jak dalece za nimi zaostáváme?
Myšlenku inkluzivní mobility osob s omezenou schopností pohybu a orientace jsme u nás začali aktivně podporovat až počátkem devadesátých let minulého století. Za dvacet let se podařilo vytvořit základní předpoklady pro integraci znevýhodněných osob do aktivního života. Ačkoliv si dobře uvědomujeme, že stav inkluzivní mobility v České republice není uspokojivý, jsme pro ostatní státy střední Evropy vzorem. V porovnání s Německem, Švýcarskem a skandinávskými státy však dosud v tvorbě bezbariérového prostředí zaostáváme. Vyplývá to nejen z odlišné ekonomické situace, ale i z rozdílu v definici celospolečenských priorit. 

V čem se u nás za poslední dvě desetiletí udělal největší pokrok?
Největší pokrok je patrný na stavu přístupnosti veřejných budov a prostranství ve větších městech. Velmi výrazně se zlepšila i veřejná doprava, která hraje v komplexu inkluzivní mobility hendikepovaných osob zásadní roli. V posledních letech se prostřednictvím Národního rozvojového programu mobility pro všechny daří budovat celé bezbariérové trasy, které zpřístupňují důležité objekty občanské vybavenosti. Města i obce využívají pro financování těchto úprav speciální dotační programy. Zájem o příspěvky však výrazně překračuje stávající rozpočtové kapacity jednotlivých titulů. K celkovému pokroku přispěl i Národní plán vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením, který koordinuje aktivity na úrovni vlády.

A naopak - jaké se dělají nejčastější  a nejzbytečnější chyby?
Je smutnou skutečností, že část realizovaných řešení pro podporu hendikepovaných osob vykazuje zásadní nedostatky. Projektanti mají nedostatečné znalosti o platné technické legislativě a stavební úřady chybují ve své kontrolní funkci. Nejčastěji vznikají problémy s prostorovým uspořádáním, používáním nevhodných materiálů a přehlížením antropometrických limitů lidské postavy. Odstraňování chyb je finančně náročné a stavebníci často považují výhrady specialistů na bezbariérové úpravy za malicherné puntičkářství. Rozdíl mezi dobrým a špatným řešením nebývá vždy v ceně, ale často jen v neznalosti smyslu a potřeb. Domnívám se, že konec podpory celorepublikové sítě odborných konzultantů Sdružení pro životní prostředí zdravotně postižených se negativně projevil v celkové úrovni projektové přípravy a realizace bezbariérových úprav staveb.

Veletrh Rehaprotex je jednou z mála příležitostí, kde se v takovém rozsahu mohou setkat hendikepovaní jak mezi sebou, tak s těmi, kdo se jim snaží svými produkty, službami, ale třeba i radami a informacemi usnadnit život. Jaký význam a přínos mají  tyto akce z vašeho pohledu?
Prostředky moderní informatiky zásadně ovlivnily pozici veletrhů 21. století a pro současné výstavnictví jsou nespornou výzvou. Přesto se domnívám, že veletrhy jako Rehaprotex budou i nadále pro odbornou veřejnost přínosem. Podle mého názoru zde existuje významný prostor pro interakci vystavovatelů a návštěvníků. Odborná veřejnost nebude od veletrhu očekávat primární informace o novinkách, ale především jedinečnou příležitost "osahat" a vyzkoušet exponáty na vlastní kůži, diskutovat, komentovat, hodnotit...  Měl jsem dnes možnost porovnávat brněnský Rehaprotex s podobnými zahraničními akcemi, jako například RehaCare v Düsseldorfu. Naši vystavovatelé mně tady v Brně připadají pasivní. Dost pasivní. Osobní setkání s potenciálními zákazníky jim sice dává příležitost nabídnout všechno, co internet nedokáže, ale ne všichni tuto skutečnost vnímají a jen malá část ji dokáže využít ve svůj prospěch. Škoda. Věřím, že příští ročník veletrhu Rehaprotex přinese více empirických zážitků, které v návštěvnících i vystavovatelích vytvoří pocit, že se veletrh Rehaprotex vyplatí.