U módních veletrhů byla Dagmar Telecká od samého začátku a nejen to. Patřila mezi nejvěrnější zaměstnance společnosti Veletrhy Brno, na brněnském výstavišti byla zaměstnaná téměř 40 let. Ještě dnes se se svými bývalými kolegy setkává, angažuje se aktivně v Klubu seniorů BVV.

Stala jste se na dlouhá léta "tváří veletrhu Styl a Kabo", je to tak?

Tváří veletrhů Styl a Kabo jsem rozhodně nebyla, to byly jiné osobnosti.  Byla jsem organizátorkou – manažerkou těchto veletrhů, která měla se svým týmem na starosti všechno, co souviselo s organizací veletrhů a jejich hladkým průběhem. Hlavním cílem bylo, aby se zúčastnilo co nejvíce vystavovatelů a návštěvníků, aby obě tyto strany byly spokojeny jak se svou prezentací, tak s uzavřenými kontrakty, aby v areálu výstaviště fungovaly všechny služby, aby byl zajištěn pestrý doprovodný program, a to nejen módní přehlídky, ale i odborné akce, související s módními trendy, ekonomikou textilního a kožedělného průmyslu atd. Důležitá byla spolupráce s agenturami, obchodními komorami, módními návrháři, tiskem, odbornými asociacemi a svazy, zástupci BVV v zahraničí a všemi, kteří nám byli nápomocni nejprve při budování veletrhů Styl a Kabo a pak při jejich rozvíjení.

Co pro vás znamenal tento veletrh tehdy a co dnes? Sledujete vývoj veletrhu?

Veletrhy Styl a Kabo pro mě znamenaly mnoho – velkou odpovědnost, ale i hodně nových zkušeností a přátelství. S mnohými vystavovateli, módními návrháři, novináři jsem měla – já i celý tým – velmi osobní vztahy, byli jsme zváni na jejich módní přehlídky a prezentace i mimo veletrhy, věděli jsme o jejich pracovních úspěších nebo problémech, někdy i soukromých.  A bylo to jistě i proto, že jsme se setkávali dvakrát do roka. Ihned po skončení únorových veletrhů Styl a Kabo jsme začali s přípravou srpnových. Samozřejmě i nyní tyto veletrhy sleduji a jsem moc ráda, že stále existují, i když poslední roky a momentální ekonomická situace nejsou pro odvětví veletrhů nejpříznivější. A mám radost, když se při návštěvě těchto veletrhů potkám s někým, kdo mně ještě dnes pozná, resp. když vidím firmu, která se drží ještě z mé éry.  S veletrhy Styl a Kabo jsem se rozloučila už v srpnu 2004.

Proč si myslíte, že skončil veletrh ve své původní podobě B2C a je z něj akce pro odbornou veřejnost, tedy nákupčí?

Veletrhy Styl a Kabo byly od počátku deklarovány jako odborné veletrhy, určené pro odbornou veřejnost (především obchodníky).

Jak se rodil váš "Styl a Kabo"?

Veletrhy Styl a Kabo se „zrodily“ z Mezinárodního veletrhu spotřebního zboží (MVSZ), který se jako protiváha strojírenského veletrhu konal na výstavišti každý rok na jaře. Po roce 1990 byl velký zájem firem, a už nejen podniků zahraničního obchodu, o prezentaci na brněnském výstavišti. Hlásilo se i hodně zahraničních firem, ale ty hledaly pro svou účast specializované veletrhy. Proto byly vyčleněny textil, oděvy, obuv a další související branže z nomenklatury MVSZ a zařazeny do nově vzniklých odborných veletrhů Styl a Kabo. Termíny těchto veletrhů jsme přizpůsobili tak, aby kontrakty kolekcí mohly probíhat dvakrát ročně, tak jak to v zahraničí v té době bylo samozřejmé.   

Na jakou událost, návštěvu ráda vzpomínáte?

Událostí byl pro mě každý veletrh a na které návštěvy ráda vzpomínám?  Bylo jich mnoho, kdybych je měla jmenovat, určitě bych na někoho zapomněla, a to by mně dodatečně mrzelo. Velmi příjemná byla vždy návštěva Livie Klausové.

Jak početný jste měla tehdy tým?

Náš tým nebyl moc velký: já, asistentka Jana Zahrádková, pak Jarmila Navrátilová, která veletrhy Styl a Kabo zajišťuje dodnes, Martina Vachová a Roman Tureček, spolupráci s tiskem zajišťovala Libuše Vlachová. Pokud se týká veletrhu Kabo, byla naší další spolupracovnicí kolegyně Alena Ficová, která s Českou obuvnickou asociací zajišťovala hned po roce 1990 v areálu výstaviště kontraktační akce tohoto oboru. Naším přímým nadřízeným byl obchodní ředitel, kterému jsme předkládali zásadní rozhodnutí, koncepce, rozpočty atd. A samozřejmě jsme spolupracovali s vedením podniku, protokolem a všemi útvary, které byly zapojeny do komplexního zajištění veletrhů.

Setkáváte se dnes s lidmi, s nimiž jste na veletrhu pracovala?

Setkávám se s Janou Zahrádkovou a Jarmilou Navrátilovou, ale víceméně náhodně. Přece jen jsem se se všemi rozloučila už před více než 18 lety. Ale potkávám se s řadou dalších pracovníků BVV a jsem moc ráda, že se ke mně hlásí. A velmi dobré vztahy mám i s vedoucími pracovníky BVV, a to nejen z dřívější doby, ale i v souvislosti s vedením Klubu seniorů.

Spolupracovat s veletrhy jste ale nepřestala, jste šéfkou Klubu seniorů, který čítá přes 200 bývalých zaměstnanců...jak vaše práce pro klub vypadá?

Na brněnském výstavišti jsem pracovala jako zaměstnanec 38 let. Prošla jsem různými funkcemi – první moje pracovní zařazení byla cizojazyčná korespondentka. Po odchodu do důchodu jsem vypomáhala na různých místech, nejdéle na úseku Služeb pro vystavovatele. Stala jsem se také členkou Klubu seniorů, pracovala ve výboru a posledních 10 let jsem vykonávala funkci předsedkyně tohoto Klubu.  Naše činnost byla velmi pestrá, a to díky podpoře naší mateřské firmy Veletrhy Brno: vycházky, výlety, zájezdy, exkurze, cvičení, plavání, přednášky  Senior akademie atd. Naši činnost utlumil covid, ale snad se vrátí do dřívějších kolejí. Momentálně má Klub přes 230 členů a já jsem ke konci roku 2022 předala po dohodě funkci předsedkyně mé nástupkyní a ráda se jako řadová členka zúčastňuji všech akcí našeho klubu.