Návštěvníci veletrhu STYL mají jedinečnou příležitost podrobně se seznámit s výrobou plavek. Dozvědí se, proč kvalitní výrobek nemůže být levný a na co by si jako výrobci, prodejci i uživatelé měli dát pozor.

„Cílem projektu La Manufacture je přiblížit proces výroby plavek, a to krok za krokem, od nápadu na design a výběru materiálu až po jednotlivé výrobní operace a potřebná zařízení. Máme tu vystaveny speciální stroje v cenách nad sto tisíc korun, které vyžadují profesionální obsluhu, a to v době, kdy se nám zbortilo odborné školství a situace na trhu práce je pro oděvní průmysl naprosto katastrofální,“ konstatoval na vernisáži expozice La Manufacture její autor a realizátor Martin Kárych ze společnosti Altra. Jednodušší proto bylo zajistit pro expozici drahé stroje než najít odbornici, která by je dokázala demonstrativně obsluhovat. I tak dává projekt zřetelnou představu o desítkách operací, které jsou k výrobě každého kusu plavek potřeba a nutně se promítají do výsledné ceny.

Všechno začíná návrhem a výběrem vhodného materiálu. Ve střihárně se elastický materiál pokládá do vrstev, kde se musí nechat až 48 hodin zrelaxovat, následuje fixace a nařezání speciální pilou. Zatímco ušití spodního dílu plavek je relativně snadné, každý košíček podprsenky se skládá minimálně ze tří dílů - podšívky, pěnové výplně a svrchního potištěného úpletu, které se nejprve sestehují. Košíčky se všijí do připraveného obvodu, na který se po celé délce našívají gumky. Aby vznikl pružný lem, gumka se musí přehnout a přišít. Při kompletaci se obšitý, olemovaný a gumičkou obšitý košíček našije do obvodu, sešívá se mostek a boční díl. Lemování se odehrává na stroji, který širokou pásku zlomí na polovinu a zalemuje. A to je řeč o jednodušší podprsence s tepelně vytvarovanou formou, daleko složitější je výroba šitého košíčku, který se sešívá ze tří nebo čtyř částí. Pak zbývá ještě ručně vložit boční plochou kostici, dokončit poutka, ručně navléci kostice do košíku, navléknout zadní zapínání, přidělat etiketu a zašít. A nakonec zakončit šňůrky, vyjmout zbývající nitě pomocných švů, začistit, ručně navléci úvazy kalhotek, zapošít a navléci zkracovače ramínek do oček.

„Při výrobě plavek je důležitá hlavně znalost materiálu a jeho zpracování, protože každá látka se ve stroji chová jinak a přestavení stroje není jednoduché. Proto výrobci často upřednostňují materiál, se kterým už mají zkušenosti, a nedívají se jenom na design. Důležitá je také vyváženost komponentů. Nepoužívat nekvalitní gumy v kombinaci s drahým materiálem, který vydrží, ale gumy odejdou. Naopak kvalitní gumu nekazit výprodejovým asijským úpletem, který zřídne a vyblednou mu barvy,“ popisuje Martin Kárych některá úskalí výroby. V Evropě a USA je nejpoužívanějším materiálem pro plavky polyamid, který je stejně pevný za sucha i za mokra, vysoce trvanlivý a oděruvzdorný. A především rychle schne, daleko rychleji než v v Asii a Jižní Americe upřednostňovaný polyester, který je zase výhodnější pro potisk a v měkké česané úpravě se do plavek často používá jako podšívka. 

A na co by si měli dát pozor spotřebitelé? Životnost plavek lze podle Martina Kárycha výrazně prodloužit správnou údržbou. Po použití je stačí vymáchat čistou vodou, ale hlavně by se neměly nechat zapařit v neprodyšném sáčku třeba v horkém autě. Polyamid je velmi odolný, poškodit ho mohou drsné povrchy a také kontakt s předměty o teplotě nad 120°C. Častěji dochází k poškození gumiček všitých do lemů a ramínek používáním opalovacích olejů a krémů, protože tuky kaučukovou pásku při dlouhodobějším působení rozleptají. Pro barevnost a elasticitu plavek je horší než slaná mořská voda dlouhodobý styk s chlórem v agresivní vodě bazénů. Ovšem největším ohrožením životnosti plavek zůstává nevhodné skladování v polyetylénovém sáčku a působení olejů a tuků na gumičky.