Úspěšná návrhářka Yvona Leitner předává již pátým rokem své zkušenosti studentům Střední školy módy a designu v Prostějově. Diváci na Fashion2days měli možnost shlédnout ukázky maturitních a klauzurních prací i oceněné modely ze studentských soutěží.

Co inspiruje žáky při navrhování kolekcí?

U závěrečných pracích je to hodně o zadaném tématu. Studenti si mohou vybrat jedno ze tří témat, a to je jim tou největší inspirací. Potom už je to i o nás, pedagozích. Radíme jim, kde tu správnou inspiraci najít, třeba i kolem sebe. Je to opravdu hodně individuální.    

Jak určujete témata, ze kterých si studenti následně vybírají?

Každý student je jiný, takže se snažím vybírat taková témata, aby se v nich každý našel. Buď je to něco o trendech, nebo například něco žánrovějšího – romantičtějšího nebo sportovnějšího. O tématech přemýšlím vždy minimálně měsíc tak, aby studentům sedly.  

Jak probíhá hodnocení prací? Jaká jsou hlavní kritéria?

Komise je složená z odborníků s mnoha zkušenostmi. Hodnotíme, jestli navržený oděv odpovídá zadanému tématu. Dále záleží na zpracování, volbě materiálů, a navíc studenti připravují i závěrečnou složku, ve které jsou fotografie a veškerá dokumentace. Tohle vše se hodnotí zároveň s oděvem.

Kam míří studenti po ukončení školy?

Letos jsme měli velmi silný ročník maturantů. Mrzí mě, že jsem je nemohla kvůli koronaviru doučit klasicky osobně ve škole. Vše jsme vedli přes telefon, což bylo složitější. Naši studenti se letos dostali na UMPRUM, do Zlína, do Liberce nebo do Plzně. Tento ročník se tedy obzvlášť rozhodl pokračovat ve studiích. Jsou ale i někteří, kteří pokračují na lehce odlišné obory, například na ilustraci knížek.

Bylo složité se přizpůsobit online podmínkám v době pandemie?

Myslím, že pro nás to bylo složitější zejména kvůli samotné podstatě tohoto oboru, který je založen na vizuální stránce. Po telefonu se těžko řeší třeba modeláž. Studenti nám stále posílali fotky z průběhu tvorby svých prací, radili jsme jim přes telefon. Řekla bych, že tato maturita byla nejtěžší v tom, že nás neměli stále po ruce.