MINERÁLY BRNO
18.-19.11. 2023

Rekonstruované, lisované a spékané (přetavené) kameny

Jde o skupinu kamenů, která se na trhu objevuje zejména v posledních dvaceti letech. Výjimkou jsou lisované či odlévané jantary, které zná trh již déle - pokusy o levnější náhradu jantarové suroviny jsou datovány krátce po II. světové válce, kdy byl zoufalý nedostatek surových jantarů a produkce se obnovovala jen velmi pozvolna. Po počátečních snahách nahradit přírodní jantar různými plastovými hmotami (což se děje dodnes), se v současnosti jantar nejvíce nahrazuje spékáním, lisováním, odléváním nebo rekonstruováním.

Rekonstruované kameny jsou roztavené zbytky ve formě prachu, špon a malých úlomků přírodní suroviny, jež se roztaví a vylisuje do tvaru cihly. Materiál se poté dá znovu šperkařsky využít. Spékané jantary (přetavené) se obvykle tímto způsobem přečišťují. Zvláště různé dutiny a pukliny v jantaru se takto při natavení spojí (slejí) a kámen je poté mnohem kompaktnější a čistší. Tato metoda se používá i pro zkvalitnění (pročištění) ukázek jantaru. Lisovaný jantar může být přírodní, ale spíše jde o různé formy pryskyřic a umělých hmot, které se jantaru podobají a jako tavenina jsou lisovány do forem různého tvaru.   

odlévaný jantar

Rekonstruované kameny jsou také mezi tyrkysy, lazurity, malachity, opály, korály, ale i jinými kameny (méně často např. azuromalachit, čaroit). Rozpráškovaná surovina je lisovaná za pomoci různého pryskyřičného pojiva  do cihel určených k dalšímu zpracování. U červeného tzv. jablíčkového (kořenového) korálu, ale i u modrého korálu se také objevují plošně rozsáhlé kompozice ve formě mozaiky, které umožňují broušení mnohem plošnějších kamenů pro šperky, než by jinak bylo možné u přírodních korálů. Rekonstruovaný korál také při větším působení slunečního záření po nějaké době bledne (bývá totiž často ještě barevně zvýrazněný) a při zahřátí uvolňuje v sobě uzavřený vosk. Ten je používán pro vyplnění četných drobných dutinek v jablíčkovém korálu, aby pak dal snadněji doleštit. U rekonstruovaných kamenů je nejčastěji možné odlišení od přírodních tím, že ty přírodní mívají často na větších plochách nepravidelné zabarvení, kolísání tónů, flekatost, uzavřeniny. Pruhované přírodní kameny mívají obvykle pruhy na větší ploše zvlněné, nepravidelné, od sebe se různě vzdalující nebo je u nich pozorovatelná i okatá či vrásová struktura. Rekonstruované lazurity (lapisy lazuli) bývají obvykle velmi výrazně švestkově modré (jako ta nejkvalitnější surovina) a často v nich nechybí ani jinak charakteristické vtroušeniny zrníček pyritu. V přírodních lapisech je pyrit však vždy ve formě krystalků (krychličky) nebo oválných uzavřenin. Rekonstruovaný lapis obsahuje pyrit nadrcený, často výrazně špičatý, ostrohranný. Podobný tvar mají uzavřené partie malachitu v azuritu (u azuromalachitu). Jde vždy o ostrohranná nadrcená zrna nepravidelného tvaru.        

Syntetické (pěstované) kameny

Zinkit se v přírodě vyskytuje jen velmi vzácně. Jde o oxid zinku, který má v čistém stavu bílou barvu. Mnohem častěji je díky různým příměsím zabarvený do červena. Takové ukázky pocházejí z lokality Franklin v New Jersey, USA. Na mineralogickém trhu se však velmi často objevuje zinkit syntetický, ve formě hrotitých protáhlých krystalů vysokého lesku a žluté až oranžově hnědé barvy. Takto dokonalé krystaly se v přírodě nevyskytují. Zinkit je kromě barvy nápadný také svou vysokou hustotou. Je vyhledávaný především léčiteli. Syntetický zinkit bývá bohužel někdy prodáván za přírodní raritu. 

zinkit

Bismut se v přírodě běžně vyskytuje jako zrnitý, kusový, lištovitý či drobně krystalovaný minerál. Na českých burzách se od 90. let min. st. stále častěji objevuje také jako dokonale krystalovaný, silně lesklý, někdy výrazně červeně naběhlý syntetický analog. Jeho krystaly se pěstují i pro komerční účely a jsou snadno rozpoznatelné. Jde vždy o dovnitř se schodovitě propadající krychlové krystaly.

syntetický bismut

Křemík (Si) – synteticky vyráběný ryzí křemík, který má největší využití v polovodičové technice, se od 90. let min. st. začal postupně používat i ve šperkařství a drobné galanterii. Výhodou je, že má nízkou specifickou hmotnost a dají se z něj vyrábět i poměrně velké šperky. Vzhledem k jisté podobnosti s mnohem těžším hematitem, se uplatňoval v adekvátní produkci jako dosud používaný hematit. Barva křemíku je stříbrně šedá, s výrazným kovovým leskem. Dá se dokonale leštit a šperky s broušenými křemíky bývaly velice efektní. V současnosti se ve šperkařství používá jen ojediněle.

syntetický křemík - kabošon

Karborund (karbid křemíku – SiC) je běžný technický brusný materiál, jenž při chladnutí v krystalizačních nádobách na dně vytváří až 1 cm velké kovově lesklé černofialové šestiboké tabulky, často s náběhovými fialovými barvami. Agregáty drobnějších krystalů mají protáhlé tvary a jsou výrazně pórovité. Na některých burzách se vyskytly pokusy prodávat jej jako přírodní minerál. Podobně jako syntetický bismut většinou nebývá správně označován jako syntetický materiál. 

karborund - syntetický minerál

Krystaly pěstované z vodných roztoků (snadno rozpustné)

Modrá skalice – chalkantit  je výrazně sytě modrý minerál, který se v přírodě vyskytuje v suchých oblastech, v hořících odvalech nebo vzácně jako sekundární produkt oxidace primárních měděných rud. Přírodní je vždy jen velmi drobně krystalovaný, častěji ovšem zrnitý nebo ve formě tenkých povlaků a filmů.

Větší krystaly o délce hrany až přes 5 cm, zcela dokonalé, výrazně sytě modré a mnohdy dokonce na prapodivných podložkách (např. na strusce) jsou vždy uměle vypěstované. Drobné krystaly lze získat rozpouštěním síranu měďnatého i v domácích podmínkách, větší krystaly je již mnohem komplikovanější vypěstovat. Některé ukázky mohou mít i poněkud nazelenalou barvu, způsobenou příměsí síranu železnatého (přírodního melanteritu). Tento síran je však za běžných pokojových podmínek velice snadno rozpadavý. Během několika málo dnů rychle ztrácí vodu a celý se rozsype.  Umělý chalkantit uchránit lze, ale ani on není zcela stabilní. Vadí mu přílišné sucho (ztrácí vodu a pokrývá se na povrchu bílou vrstvičkou) nebo naopak velké vlhko, kdy se na povrchu orosí a začne se postupně rozpouštět. Jako silně rozpustné látky ve vodě i v tělních tekutinách nesmí být skalice nořeny do akvárií (ryby se rychle otráví) a nelze je také doporučit jako krásný kámen pro děti.

Další rozpustné sírany, které se na burzách často objevují, jsou různé kamence. Mají celou plejádu barev a velkou kombinaci svého chemického složení (nejběžnější je síran hlinito draselný). Běžně se vyskytující v přírodě jsou bílé, našedlé nebo čiré - např. čermíkit - v České republice např. z Kladna nebo Bíliny, ale pokud je jejich chemické složení obohaceno např. o chrom (síran chromito draselný), má kamenec velmi nápadnou sytě fialovou až téměř černou barvu. Bohužel právě tento chromitý kamenec bývá často laikům zaměňován za dokonalé ukázky ametystu nebo fluoritu. Z běžných barev kamenců jde o žluté, zelené či jemně oranžové sírany.  Vyskytly se i kamence, které byly v závěrečné fázi pěstování dodatečně dobarveny jinou barevnou látkou.

I skupina kamenců, zvláště obsahují-li nějaký těžký kov (např. chrom), je pro člověka při požití nebezpečná a je třeba tyto látky dát z dosahu zejména malých dětí, kde by hrozilo rozpuštění a následné vypití rozpuštěného nerostu. 

Obecně platí, že syntetické, dobarvované, uměle pěstované, rekonstruované a různými metodami upravované kameny musí být pro informovanost zákazníka i takto označeny, ovšem ne vždy se tak na burzách, kamenných obchodech, e-shopech atd. děje. Důvodem vzniku tohoto článku je hlavně přispět k lepší orientaci a informovanosti při nákupech sbírkových minerálů a šperků.

 Text: RNDr. Luděk Kráčmar, r. 2014