ACHÁT

Achát dostal název podle řeky Achates (současný název Dirillo), která protéká sopečným pohořím na Sicílii. Anglický výraz pro achát je agat.

Achát je viditelně páskovaný mikrokrystalický chalcedon, případně je pravidelné (koncentrické) páskování nahrazeno jinými strukturními prvky. Kryptokrystalický chalcedon bývá střídán s vrstvičkami makrokrystalického křemene. Někdy se vyskytují i achátové pecky částečně proniknuté jaspisem (okraj pecky nebo útržky brekciového jaspisu v celém objemu pecky). V surovém stavu jsou acháty neprůhledné, více nebo méně zaoblené agregáty. Teprve po rozříznutí vystoupí skrytá krása achátové pecky. Velkou zvláštností jsou inkluze v achátu (goethit, kalcit, baryt, chlorit, ryzí měď a jiné).

Chemické složení: achát se skládá ze dvou prvků: křemíku a kyslíku. Jde tedy o oxid křemičitý - SiO₂ s malým množstvím vody (do 2 %). Přesné složení se liší lokalitou a je závislé i na stupni prorůstání složek (vrstviček) chalcedonu, křemene, opálu a jiných složek. Přeměněné achátové pecky mohou mít značně odlišné složení od čerstvých pecek. Časté jsou například přeměněné achátové pecky vyplněné práškovitými okry manganu, jež vznikají přeměnou karbonátu a goethitu.

Hustota: 2,58 – 2,63
Obvyklý obsah vody: do 2 váhových %, část též voda absorbovaná
Tvrdost: 6,5 – 7, v závislosti na struktuře a inkluzích
Vryp: bezbarvý
Lom: mušlovitý, na lomu voskově lesklé plochy
strong>Astrologie: Býk
Krystalová soustava: klencová
Lesk: skelný, matný, hedvábný

Barva: Přírodní kameny jsou nejčastěji šedé až bílé, méně často oranžové až hnědé, vzácně i obláčkově modré, žluté či sytě červené. Černě zbarvené onyxy jsou v přírodě velmi vzácné, mnohem častější jsou dobarvené. Ostatní barvy bývají získány obvykle dobarvením a jsou většinou nepřírodní.

Výskyt: nejčastěji ve výlevných vyvřelých horninách, např. melafyry (tholeiity), čediče (bazalty), tufy, ryolity, kde vyplňují dutiny původních plynových bublinek. Mnohem méně se nacházejí i v sedimentárních horninách (křemenné geody či konkrece v pískovcích a píscích), ovšem také v dutinách uvnitř již dříve vykrystalizovaných karbonátů (uhličitanů) v tzv. septáriích. Též ve zvětralinových zónách, někdy také jako součást sintrů v horkých termálních pramenech.

Výskyt v České republice: Nejznámější oblastí výskytu jsou mandlovcové melafyry v Podkrkonoší v lokalitách Doubravice, Levín, Levínská Olešnice, Stará Paka, Lomnice nad Popelkou, Kozákov, Železnice, Morcínov. Další významnou lokalitou je oblast Krušných hor v okolí Měděnce, kde jsou acháty vázány na křemenné žíly v oblasti Horní Halže. V poslední době pocházejí zajímavé nálezy i z brdské oblasti, z mandlovcových paleobazaltů - vedle činného lomu u Zaječova jsou známy výskyty v oblasti mezi Strašicemi, Zaječovem a Komárovem. Vzácně se nacházejí acháty také v křemenných geodách v Rudicích, Olomoučanech nebo na severní Moravě, např. Hončova hůrka u Příbora.

Historie: První písemnou zmínku o achátu zanechal řecký filosof Theofrastos. Popisuje jej jako krásný a ceněný kámen z řeky Achates na Sicílii. Podrobněji se o achátu zmiňuje Říman Plinius Starší (23 – 70 n. l.). V té době se achát již hojně používal - dělaly se z něj pečetidla, kameje, rukojeti dýk, v achátových miskách se roztírala léčiva.

Zušlechťování: přibarvováním

Využití achátů: Krásných a barevných odrůd achátu se používá hlavně ve šperkařství, méně barevných kusů se používá k výrobě technických věcí, např. achátových třecích misek, achátových ložisek (např. do vah), vodičů vláken umělých hmot apod. Achát se velmi často používá k výrobě gem a kamejí. Nejznámější gemou je tzv. Gemma Augustea.