GRANÁT

Chemické složení: X₃Y₂ (SiO1)₃
Tvrdost: 6,5 – 7,5
Hustota: 3,4 – 4,6
Krystalová soustava: krychlová
Lesk: skelný
Barva: bezbarvý, bílý, růžový, žlutý, hnědý, červený, černý, průhledný až průsvitný

Červenou barvu granátu způsobuje příměs chromu. Při nižším obsahu je barva světlá, při vyšším hnědavá.

Výskyt: granát se vyskytuje v krystalech dvou tvarů. Nejčastěji jako dvanáctistěn, vzácněji i čtyřiadvacetistěn. Krystaly se nacházejí vrostlé v horninách nebo v trhlinách, drůzách nebo jiných dutinách hornin. Všechny druhy granátů se vyskytují jako zaoblené krystaly nebo úlomky v náplavech. Nejčastěji se vyskytují granáty jako nepravidelná zrna v matečných horninách nebo i v náplavech.

Druhy

Pyrop – český granát
Pokud bychom měli vybrat nerost, který by byl pomyslným symbolem České republiky, pak bychom jistě zvolili český granát (pyrop). Ten je pro naši zemi opravdu specifický a v takové kvalitě jako u nás se prakticky nenachází jinde na světě. Slovo pyropos ve starořečtině znamenalo ohnivý.

Pyrop je temně červený a bývá vrostlý v ultrabazikách a serpentinitech. Nachází se často v náplavech.

Pyropy z Českého Středohoří vynikají stálostí optimální příměsi chromu a tedy i stálostí ohnivě červeného zabarvení, což je i příčinou jejich obliby ve světě.

Almandin je červený až hnědočervený nebo narůžovělý.
Hesonit je hnědočervený až červenooranžový.
Melanit je tmavohnědý až černý granát.

Historie těžby a zpracování českých granátů z Českého Středohoří je velmi stará, např. již v polovině 16. století byl granát velmi rozšířeným a oblíbeným kamenem pražských lidových vrstev, o čemž svědčí soupisy rodinných a osobních majetků. Zpočátku pouhé sbírání z vrstev těsně pod ornicí bylo nahrazeno primitivním dobýváním z nehlubokých jam. Obsáhlejší kapitolu o těžbě, velikosti tříděných granátů a jejich ocenění můžeme nalézt už v díle Gemmarum et lapidum historia, které v roce 1609 sepsal osobní lékař císaře Rudolfa II. Šperky z pyropů se objevovaly již v 11. století, ale své místo mezi drahými kameny získal český granát až za vlády Rudolfa II. Český granát se ve 2. čtvrtině 18. století těšil ve světě takové oblibě, že císařovna Marie Terezie vydala roku 1762 zákaz jeho vývozu ze země. Ochránila tak domácí monopol těžby a zpracování granátu.

Český granát ve špercích: Největší známý český granát je oboustranný čočkovec o velikosti 35 x 18 mm, vážící 9,6 g – tj 48 karátů. Je lemován brilianty a usazen v řádu Zlatého rouna, nyní umístěného v drážďanské klenotnici. V Čechách je největší pyrop ve tvaru volné routy o velikosti 12,3 x 8,6 mm a hmotnosti 13,2 ct uložen ve sbírkách Muzea českého granátu v Třebenicích, ve kterém jsou shromážděny listinné i hmotné dokumenty z historie těžby a zpracování granátu. Kolekci historických i moderních šperků vévodí legendou opředená souprava Ulriky von Lewetzow – náhrdelník s pěti granátovými šňůrami, dva náramky po třech šňůrách, prsten, náušnice a spona – celkem se 469 granáty.

Výskyt v České republice: U nás je sytě a krvavě rudý pyrop známý hlavně z Českého středohoří. Nachází se zde jako součást hornin, které vznikly za obrovských teplot a tlaků v hlubinách pod zemskou kůrou, z křemičitanové taveniny bohaté na hořčík a železo, obohacené chromem. Po vykrystalizování se pak tyto horniny dostaly k povrchu země díky rozsáhlé sopečné činnosti v období mladších třetihor. Dnes najdeme české granáty v tzv. pyropových štěrcích, jejichž mocnost dosahuje v některých místech až šesti metrů. Pyropy se u nás těží průmyslově, např. v povrchových dolech v Podsedicích na Mostecku nebo v ložisku Vestřev v Podkrkonoší (již zrekultivované ložisko). Další výskyty známe z okolí Křemže, Kolína nebo Sklenného nad Oslavou. Větší kameny (ale menší než 10 mm) se užívají pro výrobu šperků, jemnější zrnitostní třídy jako abrazivo na broušení různých materiálů. Z jednoho metru krychlového lze získat až 30 kvalitních kamenů. Velikost převážně oblých, částečně omletých kulovitých zrn málokdy přesáhne 6 milimetrů.

Broušení: V celé oblasti Podkrkonoší se v 19. století ale i v 1. polovině 20. století nacházely desítky velmi jednoduchých dílniček na broušení granátů, ale i skleněných kamenů, v nichž zdejší horalé po večerech brousili převážnou většinu granátů. Větší manufaktury nebyly v té době ještě příliš rozšířeny. Postupný přechod z chalup do větších modernějších dílen nastal během

20. a 30. let 20. století a byl definitivně dovršen v 50. letech, kdy bylo veškeré broušení soustředěno ve firmě Granát v Turnově. Pyrop se obvykle brousí do kruhových briliantových brusů, méně běžně do oválů a kdysi velmi oblíbených rout. Menší zrna se i hladí (tromlují) do nepravidelných tvarů. Naopak neobvykle velká zrna se brousí obvykle tzv. „na výtěžnost“, což znamená, že se pouze kámen obrousí množstvím plošek s respektováním původního tvaru a velikosti. Ručně se nejčastěji brousí kameny od 3 mm, menší kameny obvykle brousí stroje. Mezi českými pyropy se nacházejí nejčastěji broušené kameny o velikostech 3-5 mm. Větší brusy jsou vzácností, přičemž kameny větší než 7 mm řadíme již mezi raritní. Ve skupinových osazeních ve špercích je nejčastěji jako centrální velký kámen almandin, zatímco pyropy jsou drobné kameny po obvodu.