JANTAR

Název pochází z arabského slova „anbar“.

Jantar je organicky vzniklá, fosilní (zkamenělá) pryskyřice jehličnatých stromů, stará až 50 milionů let. Jantar není podle mineralogických pravidel považován za minerál vzhledem k tomu, že jeho chemické složení je značně variabilní a nedá se tak jednoznačně stanovit jeho krystalická struktrura. Jantar se skládá ze tří prvků: uhlíku, vodíku a kyslíku. Složení se liší lokalitou a stupněm zachovalosti.

Tvrdost: 2 - 2,5
Hustota: 1,05 - 1,09 g/cm³
Lom: lasturnatý
Vryp: bílý
Lesk: mastný, na čerstvém lomu skelný
Luminiscence: namodralá, žlutá
Barva: medově/zlatavě žlutá až hnědá, oranžová, žlutobílá, načervenalá až do červenohnědé, bílá, průhledná, červená, vzácněji i namodralá, nazelenalá a černá Slabě zelenavé zabarvení se nejčastěji vyskytuje u průhledného jantaru, obsahujícího rostlinné částečky – zabarvení vzniká rozptýlením chlorofylu. Namodralé části se nachází v neprůhledných bílých nebo žlutých odrůdách.
Transparentnost: průhledný, průsvitný, neprůhledný nebo nápadně lesklý
Astrologie: Lev

Výskyt: Jantar se nalézá v podobě hrudek kapkovitého tvaru s hrubým, kůře podobným povrchem, v podobě valounků, krápníků, hlíz a zrn v náplavech a v usazených horninách. Největší nalezené exempláře dosahovaly rozměrů lidské hlavy a váhy přibližně 10 kg. Největší naleziště jantaru v Evropě a na světě vůbec je na jižním pobřeží Baltského moře.

Výskyt v České republice: Jantar se nachází na Moravě u Študlova u Valašských Klobúk a vzácně i v oblasti severních Čech a Moravy transportovaný sem pevninským ledovcem. Příbuzné hmoty se vyskytují ve sladkovodních třetihorních usazeninách české křídy u Valchova, Boršova nebo Velkých Opatovic.

Vzácněji se nalezne jantar s uzavřeným hmyzem, mechem, částečkami půdy, kůry nebo rostlin. Tyto uzavřeniny v jantaru se nazývají inkluze.

Jantaru podobné hmoty v Čechách:

valchovit, neudorfit, muckit – výskyt v oblasti Moravská Třebová (Hřebeč, Březina, Valchov), také u Skutče

duxit – vyskytuje se v Krušnohoří v oblasti hnědouhelných pánví – např. velkolomy u Bíliny

Zušlechťování:  zahřívání v oleji, lisování za tepla. Suchou destilací lze z jantaru získat kalafunu a kyselinu jantarovou.

Vlastnosti jantaru: Již staří Řekové věděli, že jantar, třený o sukno, přitahuje ústřižky papíru. Třeme-li jantar vlněnou látkou, vzniká záporný náboj statické elektřiny. Tuto vlastnost jantaru popsal již v 6. století př. n. l. Thales z Milétu. Řecký výraz pro jantar je elektron, z kterého je odvozeno slovo elektřina. Zapálíme-li malé kousky jantaru zápalkou, ucítíme vůni připomínající kadidlo. Jantar taje při 287°C a je hořlavý.

Využití jantaru: V závislosti na kvalitě je komerčně nejvíce využíván pro výrobu šperků. Jantar bývá jen vyleštěn a ponechán ve svém přirozeném tvaru, řidčeji je vybrušován do oválných či kapkovitých tvarů (kabošon).