KŘIŠŤÁL

- čirá a dokonale průhledná odrůda křemene

Název je odvozen z latinského slova crystalus, tj. krystal.

Chemické složení: SiO₂
Krystalová soustava: trigonální 
Lom: lasturnatý
Tvrdost: 7 
Hustota: 2,65 
Lesk: skelný, mastný

Barva: bezbarvý, někdy mírně zakalený; průhledný

Astrologie: Kozoroh, Lev, Vodnář

Vzhled a výskyt: Vytváří nejčastěji sloupcovité krystaly šestiboké formy s klencovitým zakončením. Běžně se shlukuje do mnoha krystalových skupin, které nazýváme drúzy. Tvoří bezbarvé, průhledné krystaly, které se nacházejí zvláště v trhlinách metamorfovaných hornin, hydrotermálních žilách a v pegmatitech.

Někdy křišťál uzavírá i jiné nerosty. Nejznámější je snad sagenit, který obsahuje různě rozmístěné jehličky zlatého rutilu. Takto prorostlé křišťály jsou známy pod jménem Venušiny vlasy, Kupidovy šípy, nebo Fleches d´amour. Podobně mohou být v křišťálu zarostlé i jehlice černého turmalínu nebo vlákna zeleného aktinolitu.

Historie: Lidstvu je křišťál znám již od mezolitu (12. – 8. tisíciletí př. n. l.) Již v době Staré říše římské byl systematicky vyhledáván v Alpách a dovážen do Říma. Staří Římané z něj vyráběli ozdobné předměty. Domnívali se, že krystaly křišťálu vznikají ze zmrzlého ledu, který netaje ani při vysokých teplotách. Východní národy ho uznávají jako kámen trpělivosti a dokonalosti. Používali ho již Tibeťané jako lék na rány. Z křišťálu se brousily koule, které sloužily k magickým účelům. Léčily se jím bolesti žaludku i srdce. Pití z křišťálové číše chránilo před bolestí zubů. Křišťál v ústech mírní žízeň. Buddhismus ho řadí mezi sedm drahocenností.

Zpracování: fasety, kabošony, glyptiky. Šperkový kámen, vhodný materiál na rytiny (intaglie), z křišťálu jsou také zhotovovány kameje a gemy. Nejčastější forma brusu je briliant. Použití křištálu je mnohostranné. Uplatňuje se v radiotechnice, optice - synteticky vyráběné krystaly), bižuterii. Křišťál zušlechtěný diamantovým brusem někdy imituje diamant. Křišťál je špatným vodičem tepla, což věděli i staří Římané a proto mívali bohatí Římané doma vybrušované křišťály do tvarů koulí a čoček a ochlazovali si o ně v horkých letních dnech ruce. A tato základní vlastnost křemene slouží i k rozlišení mezi imitacemi (podle teploty).

Křišťál je citlivý na teplo. Působením vysokých teplot praská.

Výskyt v České republice: Vedle rudních žil i na samostatných křemenných žilách, např. Andělské domky u Žulové (krystaly do 10 cm), Velká Kraš (krystaly do 75 cm)
V žilách alpského typu: Markovice, Peklo u Haber, Libodřice, Krásné u Šumperka
V dutinách granitových pegmatitů: Písecko, Dražíč u Bechyně, Rousměrov, Bobrůvka, Dolní Bory
V dutinách paleobazaltů (melafyrů) na Kozákově, u Lomnice nad Popelkou, Doubravice u Jičína
Na trhlinách pelosideritů rosické a oslavanské pánve u Zastávky, Oslavan a Zbýšova