VLTAVÍN

Vltavíny by správně neměly být řazeny mezi minerály. Jde o zelená, silně křemičitá přírodní skla impaktového původu, svým složením mají nejblíže k obsidiánu nebo křemičitým pískům. Své jméno získaly podle řeky Vltavy. Nazývají se rovněž moldavity – podle německého výrazu pro řeku Vltavu – Moldau. Vltavíny se objevily i na Moravě a jim podobné hmoty i na jiných místech světa (filipínity, australity, indočínity, javanity, ivority aj.). Celá skupina těchto skel dostala mezinárodní geologické označení tektity (z řeckého tektos - tavený).

Chemické složení: křemité sklo až z 75 % SiO₂, s příměsemi hliníku, železa, vápníku, sodíku, draslíku, hořčíku, titanu nebo manganu
Tvrdost: 5,5 – 6,5
Hustota: 2,21 – 2,96
Krystalová soustava: amorfní látka (sklo)
Lom: lasturnatý
Lesk: skelný, mastný, matný, v závislosti na stupni otěru a naleptání
Vryp: bílý
Barva: na českých lokalitách převážně zelená až lahvově zelená, tmavě zelená a různě výrazná skulptace, na moravských nalezištích převažuje spíše tmavozelená, hnědozelená až hnědočerná.
Astrologie: Blíženci

Původ: O původu vltavínů se v minulosti vedly bouřlivé debaty a stále nejsou objasněny všechny záhady jejich vzniku. V současné době se většina odborníků přiklání k tzv. impaktové teorii. Podle ní vltavíny vznikly při obrovské přírodní katastrofě – dopadu velkého meteoritu na zemský povrch. Stalo se tak před 14,7 miliony let v Bavorsku, na území dnešního Německa. Důkazem je kráter Ries o průměru zhruba 25 kilometrů. Odhaduje se, že rieský meteorit byl kamenný a měřil v průměru asi 500 metrů až 1 kilometr. Při nárazu uvolnil energii rovnající se síle tisíců atomových bomb. Při dopadu došlo k extrémnímu stlačení atmosféry a přetavení povrchových jílovito-písčitých hornin na vltavínové sklo. Stříkance této hmoty byly vymrštěny směrem k východu přibližně 20 - 40 km do vzduchu a teprve v horních částech atmosféry se začaly dělit na jednotlivé kapky, které zasypaly oblasti ležící ve vzdálenosti několika set kilometrů. Vltavíny k nám tedy vlastně přiletěly z Německa.

Výskyt: Vltavíny mají rozmanitý tvar, povrch i velikost. Největší jihočeské vltavíny dosahují rozměrů až 12 cm a váhy přes 150 g. Nacházíme jak celotvary (vejčité, oválné, kapkovité aj.), tak i částečné úlomky a střípky. Nápadné je silné rozbrázdění povrchu vltavínů, tzv. skulptace. Kvalita vltavínů a jejich skulptace závisí na délce prodělaného vodního transportu. Z původních nepřeplavených vrstev mají vltavíny zachovalý skulptovaný povrch, naproti tomu vltavíny z druhotných, čtvrtohorních nalezišť bývají obroušené, zaoblené a matné. Proto jsou mezi sběrateli nejoblíbenější vltavíny "kopané" z původních třetihorních sedimentů na rozdíl od vltavínů nacházených například v ornici.

Historie: Archeologické nálezy hovoří o jejich užití už v prehistorických dobách. Koncem 19. století vzrůstala jejich popularita díky dohadům o jejich původu natolik, že na Jubilejní zemské výstavě v Praze r. 1881 byly ukázky náročných zlatých šperků s broušenými vltavíny. Kvůli spekulativním napodobeninám z lahvového skla došlo záhy k úplnému propadu obliby a téměř až k zapomnění. Počátkem 60. let 20. století díky novým výzkumům o jejich původu, začal zájem o vltavíny opět stoupat. Pro šperkařské využití se však už nebrousily fasetově, ale využívalo se jejich přirozené, rozmanité skulptace. Každý kámen a šperk je tak vlastně originálem. V 80. letech se ve velkém dostaly na americký trh, který v té době značně opanovala ezoterika a z vltavínů se zde začaly přibrušovat různé geometrické tvary, kyvadélka, pyramidy apod. Průmyslově se vltavíny těžily například v ložisku Ločenice a Besednice v jižních Čechách. Po roce 1989 přišla vltavínová horečka a nejbohatší lokality byly vytěženy.

Výskyt v České republice: Jak už název napovídá, vltavíny se u nás nacházejí na řadě míst v povodí Vltavy: Strpí, Radomilice, Dolní Chrášťany, Lhenice, Koroseky, Slávče, Vrábče, Ločenice, Besednice, Chlum nad Malší, Dobrkovská Lhotka, Jankov. Mimo povodí Vltavy se v 90. letech objevily vltavíny i v okolí Chebu (Skalka). Vltavíny z okolí Drážďan a severního pohraničí Rakovska mají přímý vztah k českým a moravským pádovým polím. Německé byly přetransportovány nejspíše z Čech, rakouské vltavíny jsou součástí znojemského pole.

Na moravském území se vltavíny (nazývají se také moraviny) nacházejí v území od Jaroměřice nad Rokytnou, přes Třebíč, Mohelno až k Oslavanům. Významnější lokality jsou Dalešice, Krochoty, okolí Třebíče – tzv. Achtele, Boleniska, Slavice, Slavětice nebo okolí Znojma, zejména Suchohrdly.

Vltavíny jsou dnes spíše sběratelskou zajímavostí a jejich případné nálezy na našem území vyžadují mnoho hodin usilovného hledání v místech, kde se nacházejí pozůstatky tzv. vltavínonosných štěrků z třetihorní doby.

Zpracování: až na malé výjimky jsou vltavíny jako ozdobné kameny používány v přírodním stavu, aby vynikl jejich nenapodobitelný krásně tvarovaný (skulptovaný) povrch. Po vybroušení jsou totiž k nerozeznání od běžného zeleného skla.

Bohužel se již objevily první případy falešných vltavínů dovážených z Číny – jde o laciné umělé sklo s napodobenou skulptací.

vltavín, Chlum nad Malší, foto: Jiří Zach	vltavín, Chlum nad Malší, foto: Jiří Zach
vltavín, Chlum nad Malší, foto: Radek Votava	vltavín, Skryje
vltavín, okolí Znojma