Zkamenělá dřeva

- psaronie, araukarity, cordaity, přesličky, plavuně, cykasy, stigmarie, sigillarie, lepidodendrony apod.

Zkamenělé dřevo vzniklo mineralizací původního organického materiálu. V průběhu tohoto procesu je zachována původní struktura dřeva, u většiny exemplářů jsou jasně viditelné letokruhy a suky. Nejčastější jsou zkamenělé araukarity, jehličnaté stromy z období prvohor. Jejich stáří se odhaduje na 360 milionů let.

Složení: Chemické prvky jako mangan, železo a měď, které se při petrifikaci vyskytují ve vodě nebo v bažině, dávají dřevu širokou škálu různých barev. Čisté krystaly křemene jsou sice bezbarvé, ale když se k nim přidají znečišťující látky, jejich barva se může změnit na žlutou, červenou a další.

Psaronie dnes již neexistují a my je známe pouze z fosilního záznamu z mladšího paleozoika.

V příhodných částech kontinentů se mimo jiné vyvinuly mohutné stromovité formy kapraďorostů a objevili se obrovští členovci. Jejich gigantická těla pravděpodobně dokazují přebytek kyslíku v atmosféře a způsob, jakým ho tyto organismy využívaly.

Je známo, že psaronie se vedle plavuní, přesliček, kapradin, kapraďosemenných rostlin a později i primitivních jehličnanů stávaly podstatnou složkou prvohorního uhlí. V Čechách jsme takové uhlí po desetiletí těžili např. ve vnitrosudetské, podkrkonošské, kladenskorakovnické a plzeňské pánvi.

Na paleontologické zařazení v rámci systému slouží dnes zejména nalézané pyly a spory, otisky listů či výlitky stonků v jílovcích, vulkanitech nebo jiných fosiliferních sedimentech.

Vedle prouhelnění existuje ještě permineralizace (prokřemenění, prosycení chalcedonem).

Za jeden z možných typů nalezišť permineralizovaných stonků psaronií také můžeme považovat náplavy říčních toků. V Čechách je výskyt prokřemenělých psaronií překvapivě vázán jen na svrchní část semilského souvrství. Výlitky kmenů byly také popsány z Ovčína na Plzeňsku.

Psaronie tvořily podstatnou složku svrchně karbonských a spodně permských močálů a bažin, kde rostly ve velmi vlhkém tropickém klimatu. Jejich mohutné vzdušné kořeny podpíraly „chabé“ stonky, ale sloužily i jako jejich opora. V prokřemenělých exemplářích se navíc podařilo objevit koprolity různé velikosti (fosilní exkrementy).

Naleziště v České republice: daleko nejznámější je Stará a Nová Paka, zkamenělá dřeva se však dají sbírat na mnoha místech v Podkrkonoší, v Jestřebích horách a druhotně i na místech, kam je zanesla Jizera, Labe a další řeky. Jinde jsou časté nálezy v okolí Plzně a Horní Břízy, Rakovnicko a okolí Kladna. 

Dřevo v kámen proměněné: naprostou většinou jsou zkamenělá dřeva zbytky kmenů nahosemenných rostlin – kordaitů (Cordaites). Pojmenovány jsou po botanikovi Augustu Josefu Cordovi (1809 – 1849), jenž se zabýval prokřemenělými kmeny z okolí Nové Paky, ale i rostlinami z radnické pánve. Jeho další práce jsou o druhohorních a třetihorních rostlinách. Mimo kordaitů se nacházejí i kmeny jiných rostlin. Sběratelé si snad nejvíce cení psaronií (stromovitých kapradin). Nalezeny byly i kmeny stromovitých přesličkovitých rostlin, plavuňovitých a dalších. Velké množství zbytků obsahují tzv. zkřemenělé rašeliny.

Užití - jako dekorace, ale také třeba jako konferenční stolek, umyvadlo, dlažba či obklad.