Evropská část bývalého Sovětského svazu a kavkazské republiky

Celá tato oblast je velmi dobře geologicky i mineralogicky zpracovaná. Jsou tu regiony mimořádně mineralogicky bohaté, např. Kolský poloostrov, Karélie, východní Ukrajina, Ural, Krym, Kavkaz, ale také oblasti zcela chudé – Bělorusko, Moldávie, Pobaltí či značná část centrálního evropského Ruska. Historicky souvisí stupeň znalostí o geologickém složení a mineralogickém zastoupení v této oblasti do značné míry s prospektorskou činností již v carských dobách a v porevolučním období s geologickými výzkumy na strategické suroviny. Takto je rozsáhlé území Kolského poloostrova, Karélie, ale i jiné dosud značně odlehlé regiony, podrobováno pravidelným expedicím, často i pod vedením zvučných vědeckých jmen. Kolský poloostrov je např. spjat od 20. let minulého století s geologickými tábory vedenými akademikem Fersmanem. Díky těmto snahám a úspěchu v podobě objevu značných zásob apatitových, nefelinových, titanových, zirkoniových rud a ložisek niobu, tantalu, vzácných zemin, yttria a radioaktivních surovin, a později i zajímavých ložisek drahých kamenů (amazonit), se Kola stala dnes již mineralogickým rájem a pojmem pro značnou část světových mineralogů. V současnosti jde o jedno z nejlépe prozkoumaných bývalých sovětských území.

Kolský poloostrov je světově mineralogicky mimořádně bohaté území. Zdejší alkalické masívy (Chibinský, Lovozerský, Kovdorský, Sachariok a další menší masívy) se zapsaly do mineralogického systému mnoha novými a často unikátními minerály (složením, vývinem či velikostí). Jde o klasické červené krystaly eudialitu (tzv. saamská krev) a doprovodných minerálů – egirín, arfredsonit, sodalit, nefelín, černé či hnědé dokonalé krystaly lorenzenitu (ramzaitu), bohaté kovově růžové lupenité agregáty klasického murmanitu, velká lupenitá slunce bronzového astrofylitu či tmavšího lamprofylitu, dlouhé turmalínu podobné sloupky egirínu spolu s živci, temně višňový vzácný villiaumit, dokonalé medové krystaly zirkonu (o velikosti i více než 3 cm), kontrastující na bílé podložce z drobných tabulkovitých krystalů živce – albitu či silně tabulkovité, kovově lesklé až přes 5 cm velké černé krystaly ilmenitu.

Velmi atraktivní jsou také volné krystaly a drúzy nezvykle velkých krystalů natrolitu (až přes 5 cm), jinak známého spíše v jemně jehličkovité formě.

Ze vzácných a přitom i estetických minerálů to jsou velké medové krystaly ščerbakovitu, dokonalé prorostlice černého loparitu (až 1 cm velké), sytě růžový sidorenkitu, žluté, kvádrovité krystaly narsarsukitu (v zeleném křemeni jako nový drahý kámen), fialovo růžové masy a krystaly ussingitu, do něj často zarůstající pleťově nahnědlé tabule vuonnemitu, sloupcové oranžové krystaly seranditu, růžovo fialová zrna tugtupitu či mimořádně vzácný kalně bílý šomiokit.

Světově unikání je pegmatitová žíla Jubilejnaja a její často endemické nerosty - bornemanit, zorit, rait, vitusit, sažinit, laplandit, manganneptinit a jiné. Výjimečný je nález mimořádně bohatých dlouze jehlicovitých drúz elpiditu z Umbozera. Z masívu Kovdor, v němž se nachází dvě těžená ložiska (slídové a železnorudné), pochází dokonalé krystaly flogopitu a magnetitu, bohaté modrozelené bobulovité agregáty staffelitu (odrůda apatitu) nebo mimořádně estetické vzorky vzácného modrého bobieritu či lesklé bílé, růžové nebo i překrásně sytě modré krystaly endemického kovdorskitu. Východněji a severněji od kolských alkalických masívů se rozkládá pahorkatina pohoří Keyvy. Odsud se distribuovaly především v 90. letech minulého století nejlepší světové ukázky dokonalých krystalů staurolitu. Z Keyv pochází také až 5 cm velké (často nařezané a vyleštěné) desky s průřezy krystalů chiastolitu a zde se kromě Uralu nachází také nejlepší lokality ruských amazonitů. Lokalita Parusnaja (s krystaly až přes 5 cm velkými) či Ploskaja (pouze štěpný kusový materiál) vynikají ukázkami od sytě modrozelených až po výrazně zelené amazonity, obvykle s vrostlými bílými pertity (bílé odmíšeniny v zelené základní hmotě). Na hoře Ploskaja se nachází také vzácné společenství yttriových a ytterbiových niobo-tantalátů (plumbomikrolit, keyvyit, kuliokit).

Z Karélie pochází dokonalé červené krystaly rubínu, svého času také pravidelný materiál mineralogických burz. Působivý je zdejší belomorit s krásnou jemnou modrou barvoměnou. Ze severu evropského Ruska vyniká modrý celestin z Piněgy.

Další mimořádně bohatou oblastí Ruska je rozsáhlé dlouhé pohoří Ural. Tvoří jakýsi přirozený krajinný předěl mezi evropským a asijským Ruskem. Ural se rozděluje na několik podoblastí, přičemž, mineralogicky obzvláště zajímavý je Polární Ural, zejména díky svým ložiskům optického a piezo křemene. Zdejší lokality Dodo, Pujva, Piramida a jiné prosluly krásnými ukázkami křišťálů, záhněd a doprovodné mineralizace (apatit, sagenit, anatas, brookit) Vynikající světové úrovně dosahovaly zdejší „kručoniky“ (kroucené křemeny, tzv. gewindely) či skvělé krystaly titanitu. Doslova bombou na mineralogickém trhu v 90. letech minulého století byly světově unikátní, často na hranách průzračné, sytě fialovo hnědé ferroaxinity a pro sběratele kompletního mineralogického systému nový minerál tsaregorodtsevit. Ten je svým chemismem dodnes zcela ojedinělým zástupcem v nerostné říši. Ze středního Uralu pochází obrovské množství drahokamů těžených již v carském Rusku. Jde o akvamaríny, topazy, alexandrity, barevné turmalíny, nejkvalitnější ruské smaragdy nebo kvalitní ukázky malachitu a rodonitu (v podobě mís, váz a jiných předmětů vyráběných pro carský dvůr.

Z rudních ložisek se na středním Uralu nachází významné historické ložisko Berezovsk, zastoupené výraznou velkou ukázkou pyritu, krásným žlutooranžovým velkým scheelitem či odsud typickými vzorky s krystaly krokoitu a vauquelinitu. Ilmenské hory a Miass jsou klasickými mineralogickými uralskými lokalitami s typickými výskyty nerostů, např. dokonalými osmistěny pyrochloru, krásnými krystaly zirkonu či některými zdejšími vzácnostmi (např. fersmit, čevkinit, višněvit). Z okolí Kopejska a Korkina bylo nalezeno a popsáno množství technogenních minerálů a fází - esseneit, ellestadit.

Z lokality Baženovskoe jsou typické grosulár, vesuvian a diopsid, výrazně zelené chromové granáty - uvarovity (až 4 mm krystaly) ze Saran nebo skvostné ukázky chromamesitu či korundofylitu (s alexandritovým efektem). Vynikající kvality dosahuje také vzorek s ukončenými jehlicemi milleritu a šujskitu.

Z vnitroruského území zaslouží pozornost nádherné ryzí síry z jižního Povolží s krystaly 5 a více cm velkými. Zdejší síra je co do velikosti a dokonalosti krystalů konkurentem kvalitních sicilských sír, bohužel drúzy se zde nevyskytují. Mimořádně estetické jsou potom ukázky dokonale průhledných krystalů na podložkách z hrotitých bílých krystalů kalcitu, často doprovázené blankytně modrými krystaly celestinu.

Ukrajina je nejvýrazněji zastoupena minerály z okolí Kerče (poloostrov Krym) Zdejší železné rudy obsahují značné množství fosilních zbytků (zejména zkamenělých mlžů) v jejichž schránkách se utvořily často úchvatné minerály. Mineralogové dobře znají zdejší ukázky vivianitu, anapaitu, barytu, rodochrozitu či sádrovce. Také zdejší lokality jsou prezentovány mnoha vynikajícími nerosty, z nichž některé schránky mlžů s minerály uvnitř dosahují světové úrovně. Přímo raritou je zlimonitizovaný rak.

K dalším typickým ukrajinským minerálům patří krásné vzorky fosforitu z okolí Podolska, krystalované rumělky z Nikitovky či překrásné a velké naleštěné surové jantary, a také krásné surové drahé kameny a broušené kameny z heliodoru či akvamarínu z oblasti Volyně.

Oblast Kavkazu je zastoupena jihoruským ložiskem Elbrusskoe s mimořádně estetickými vzorky žlutooranžových krystalů auripigmentu a velkými tabulovitými krystaly nahnědlého barytu. Ten tu dosahuje až gemologické kvality.

Gruzie nabízí krásné krystalované auripigmenty a realgary z Luchumi, Arménie své acháty a Ázerbajdžán především krystalovaný epidot, magnetit, křemen a kalcit z lokality Daškezan nebo pověstné obsidiány. Pobaltí je vzhledem ke své mineralogické skromnosti zastoupeno pouze Litvou s typickými zdejšími jantary, včetně několika výrazných ukázek s inkluzemi hmyzu (např. pavouk).

andradit, Daškezan, Ázerbájdžán, foto Radek Votava

Text: RNDr. Luděk Kráčmar