Legendy na veletrhu MOTOSALON

Stejně jako každý rok, i letos navštívili veletrh MOTOSALON i mnohé významné osobnosti motocyklového sportu. U stánků ČMN a potom i časopisu Motocykl jsme se setkali s vítězem Šestidenní, Jiřím Pošíkem, který zde doprovázel polovinu bronzové Trophy týmu z loňské ISDE. A mezi exponáty se procházel se svou paní i Květoslav Mašita. Pokud ho mladší návštěvníci nepoznali, je potřeba připomenout jeho sportovní úspěchy. Květa Mašita je jediným českým motocyklovým jezdcem, který se oficiálně zapsal do historie světového motocyklového sportu, a mezinárodní motocyklová federace FIM ho zapsala mezi své legendy. Desetkrát se stal mistrem Evropy v motocyklových soutěžích, což byl největší individuální úspěch tohoto sportu až do začátku devadesátých let, teprve potom kontinentální šampionát povýšil na MS. A celkem šestkrát byl členem vítězného Trophy týmu ve Světové trofeji na Šestidenní.

Další den si novinky na výstavě prohlížel Mašitův bývalý kolega z pražské motoristické Dukly, motokrosař Jiří Churavý. Ten se stal v roce 1975 mistrem světa družstev třídy 500 v Motokrosu národů, který se konal v Sedlčanech. O rok později potom vybojoval titul vicemistra světa v motokrosu třídy 125, a kdyby se mohla jeho ČZ rovnat konkurenční Suzuce, jistě by stačil i na svého tehdejšího přemožitele, Belgičana Gastona Rahiera. Právě s panem Jiřím Churavým jsme si mohli chvilku povídat:

Jiří, prošel jste si výstavu, co tomu říkáte?
Výstavu jsem prošel jen tak letmo a hlavně jsem si povídal s kamarády a dalšími návštěvníky, kteří mě třeba i po těch letech poznali. Šlo o to, co jsem dokázal obejít, protože už mi to tolik nechodí. Po úrazu páteře z motokrosu v sedmdesátých letech, mě příliš neposlouchá noha, a tak, když jdu někam dál, pomáhám si raději holí.

Co se vám na MOTOSALONu líbilo?
Za ta léta, co jezdím po motocyklových výstavách, se mně zdá všechno podobné, a tak se spíš dívám po off-road motocyklech. Sleduju také motopříslušenství a oblečení, protože tím se zabývá naše firma MG Sport. Už jsem čekal, že například u Suzuki uvidím motokrosovou motorku ročník 2018, která má být úplně jiná, ale zatím je ještě brzy, vystavují jen současný ročník 2017. Myslím, že zájem o motokrosové motocykly by se u nás výrazně zvětšil, kdybychom měli třeba takového jezdce, jako mají Slovinci Tima Gajsera. Když si vzpomenu, že před pár lety neměli jediného dobrého motokrosaře, a jaký je tam o tento sport teď zájem. Jde o podobný zájem, jaký dnes u nás prožívá biatlon. Přitom i Gajserovi trvalo dost dlouho, než si ho ve světě všimli. Kdyby byl Francouz, a ne Slovinec, už mohl být ve špičkovém týmu o dva, tři roky dříve.

Jiří, zdá se nám to, nebo ne, že se v současnosti daleko častěji, než dříve, setkáváte s bývalými kolegy, Jaroslavem Faltou, Antonínem Baborovským a Zděňkem Velkým?
Asi tak třikrát ročně se sejdeme na nějaké společné akci. Vloni a předloni to bylo ještě daleko častěji na akcích k různým výročím. Lidé se nás ptají hlavně na věci, na které dnes už jen vzpomínáme. Všechno odvál čas. Lidé, kteří nás zažili, si to pořád pamatují, i tady na výstavě mě zastavují a říkají třeba, když jsem byl malý kluk, chodil jsem se na vás dívat.

Strašně to letí, je to doslova pár měsíců, co jste slavil šedesátiny a najednou je vám o pět let víc…
A ještě párkrát se vyspím a bude mně sedmdesát… do pětačtyřiceti, nebo možná do padesátky jsem nějak nevnímal, že by rok letěl rychleji, než za mlada, ale teď se mi zdá, že to letí daleko rychleji… jeden kamarád, který bydlí už čtyřicet let v Kanadě, mi onehdy řekl, hele, život je jak toaletní papír, čím je menší rulička, tím rychleji se odmotává… tak to prostě je.

Vybral byste si tady nějakou motorku?
Jak mám problémy s páteří a nohou, jsou motorky pro mne tak vysoké, že se mi na ně těžko leze. Ale na nějakém nižším naháči bych se ještě svezl. Doma mám elektrický skútr a na něm jezdím do práce. Ale vzpomněl jsem si na kolegu Jardu Faltu, který si na takovém malém skútru zlomil několik obratlů. Ale ono to naštěstí nejede moc rychle, tak maximálně šedesát. Mám to tři kilometry do firmy, a pokud není zima, je to na pět minut a nemusím tahat auto z garáže.