Místo sochy bych doma na sokl postavil motocykl, vtipkuje Petr Nárožný

Herec a bavič Petr Nárožný začínal na motorce jezdit v padesátých letech minulého století. Konkrétně to byla stopětadvacítka s hrazdičkou a rychlopalem. Poté si pořídil ještě další dva stroje – stopětasedmdesátku a dvěstěpadesátku.

Kromě aktivního ježdění se rád podíval i na závody. „V mládí jsem rád chodil na plochodrážní závody, kterých se jezdilo hodně, a obdivoval jsem třeba Rosáka, Lucáka nebo Petráka,“ vyjmenoval herec. Doplnil, že velkou podívanou bylo, když třeba Jarda Čížek nebo Franta Rohn přeskočili metrový příkop.

Nejvíce ale v mládí fandil Antonínu Vitvarovi z Nové Paky. „Jezdil silniční závody, kterých v té době bylo hodně. Snad každé větší město totiž mělo okruhy. Ty byly hodně nebezpečné, před každým patníkem byla maximálně kostka slámy,“ zavzpomínal Nárožný.

Současné motorky obdivuje jako technické dílo. „Kdybych se měl rozhodovat, jestli si koupím motocykl, nebo sochu, pořídím si sokl, na který bych postavil motorku,“ zavtipkoval herec.

Sám by ale už za řídítka nesednul. „Myslím si, že v mých letech už člověk nepatří na motorku. Mnozí zapomínají na to, že musí jezdit hodně a často,“ uvedl. Proto má rád motorkáře, kteří jezdí skoro denně. „Nebojím se jich, protože vím, že to umí, když jsou vyježdění. Myslím si, že ti, kteří nasednou na stroj jen za hezkého počasí, nejsou velcí jezdci,“ uzavřel Nárožný.