Výročí úmrtí Františka Šťastného
V dubnu
letošního roku uplyne už dvacet let od úmrtí velké postavy
československé sportovní historie, motocyklového závodníka
Františka Šťastného. V mládí se věnoval cyklistice, po
válce přesedl na motocykl a na něm se našel. Pro závodění na
silnici měl talentu nejvíc, který spočíval v mimořádné
jezdecké paměti. Dokázal si rychle a komplexně zapamatovat trať,
včas rozeznat její záludnosti a přesně si ji zafixovat do
paměti. Předem si v hlavě připravil celý ten „jízdní
program“, sled zatáček, stopu a místa pro brzdění. Pak už jen
nadávkoval odvahu. Pravda někdy jí bylo moc a přišel pád. Jindy
bylo odvahy přiměřeně, ale pořád více, než u těch ostatních.
Pokud chtěl uspět, musel víc riskovat, protože jeho soupeři měli
často rychlejší motocykl.
Motocyklový sport byl po válce mimořádně populární skoro stejně jako fotbal nebo hokej. Na silniční motocyklové závody přicházely v padesátých a šedesátých letech desetitisíce návštěvníků, na brněnskou velkou cenu i statisíce. V dobách, kdy cestovní rychlost v běžném provozu se pohybovala kolem sedmdesátky, byla rychlost jezdců na závodních motocyklech fascinující. Dnes si rychlou jízdu může dopřát každý majitel trochu slušnějšího vozidla a srovnatelnou rychlost se závodníky padesátých let každý majitel aspoň šestistovky. Obdiv tehdy jezdci sklízeli za svou odvahu. Jezdilo se na přírodních okruzích, ve městech v blízkosti budov, nebo na rovných úsecích v nebezpečných alejích, na různorodých površích, třeba na dlažebních kostkách, a to i v dešti. Zpočátku na běžných pneumatikách s tvrdou směsí, později se jezdilo na gumách s trojúhelníkovým profilem, s větší styčnou plochou v náklonu stroje. František Šťastný se dokázal díky své odvaze pohybovat na samé hraně fyzikálních zákonitostí, měl cit pro moment a intenzitu brzdění, a talent pro ideální stopu. Někdy bojovné srdce neposlechlo zdravý rozum a příliš velké riziko vedlo k pádu. František Šťastný byl sběratel nejen trofejí, ale i různých i velmi vážných úrazů a zranění, luxací, zlomenin, bezvědomí. Mnohonásobná tříštivá zlomenina nohy ho limitovala do konce života. Šťastného závodní kariéra byla neodmyslitelně spojena se značkou Jawa, krátce i s ČZ.
Zvítězil v mnoha velkých cenách, v roce 1961 se stal vicemistrem světa ve tř. do 350 cm3 a pětkrát obsadil v celkové klasifikaci MS čtvrté místo. Možná větším úspěchem než druhé místo na světě, bylo vystoupení Františka Šťastného na legendární Tourist Trophy. Na nejslavnějším, ale také nejtěžším okruhu světa. Startoval na něm devětkrát a přivezl si celkem devět replik Merkura. Osm stříbrných a jednu bronzovou. V roce 1962 a 1963 stanul dokonce na stupních vítězů. Být třetí v TT, to byl výstup na motocyklový Olymp špalírem těch nejlepších jezdců světa. Od těch dob byl „Frankie Stastny“ ve světě pojem. František Šťastný nebyl jen vynikajícím závodníkem, ale i šoumenem v dobrém slova smyslu, který svérázným způsobem dovedl komentovat své životní osudy. I když po něm přišli i podle výsledků úspěšnější závodníci, František Šťastný zůstává v motocyklové historii nesmazatelně zapsán.
