Z Austrálie rovnou na MOTOSALON
Na veletrhu MOTOSALON potkáváte spousty zajímavých lidí. Sotva jsme si dopovídali s cestovatelem Jardou Šímou, setkali jsme se s jeho novinářským kolegou, Pavlem Suchým. Pavla jistě znáte, když ne jako autora článků z odborných motocyklových časopisů, tak z jeho cesty kolem světa a následné povedené (a vyprodané) knihy „Jawa kolem světa“. A mnozí z vás také vědí, že se v listopadu loňského roku vydal na svou další velkou cestu, znovu na Jawě, ale tentokrát po Austrálii.
Pavle, kdy ses
vrátil?
Dva dny zpátky, v noci.
Tak to už jsi
vyspaný. Jsi taky krásně opálený, vždyť na jižním kontinentu bylo léto…
Vyspaný ještě nejsem, vždyť to pár dní trvá. Tak zatím ve
dne spím, v noci koukám.
Jaký to byl výlet?
To se teď dá ještě těžko říct, bude to potřebovat odstup.
V něčem jsem byl docela rozčarovaný, v něčem to splnilo očekávání. Už
jen to, že všechno fungovalo a že jsem najel skoro třicet tisíc kilometrů…takže
výlet to byl dobrý.
Ty jsi ale už někdy
v Austrálii byl.
Byl jsem tam asi tak před třinácti lety na testovačce
s Yamahou R1 a XT. Na Eastern Creeku. Také jsem se tam teď zastavil
s Jawou a říkal si, ty vole, třináct let, kariérní postup, kdyby mi
tenkrát někdo řekl, že se na stejné místo vrátím na třistapadesátce Jawě, asi
bych se zakuckal tím zrovna tam podávaným sushi.
Nestýskalo se ti?
Po čem?
Po domově… po zimě?
Po zimě určitě ne, samozřejmě po rodině, po domově, ale za
měsíc se oklepeš, pak už na to tolik nemyslíš…
Stal se z tebe docela
slušný dobrodruh, objel si na staré dvoudobé Jawě celý svět…
Když já to slovo dobrodruh nemám rád. Dneska jsme všichni
spíš takoví cestovatelé-turisti. Jsou tam extrémní situace, ale dneska je svět
tak malý, že můžeš kdykoliv sednout na letadlo a odletět domů. Když se něco
rozbije, máš do týdne náhradní díly… i na tu Jawu.
A Jawa jinak
sloužila?
Sloužila dobře. Ale dostal jsem flaškou piva do předního
světlometu. Řidič Roadtrainu se prostě bavil tím, že trefoval značky, a strefil
se mně do lampy. Být to třicet centimetrů vedle, už bych nežil, protože
střetávací rychlost byla 200 km/h, on sto, já sto. No a zůstal jsem bez lampy
uprostřed Austrálie. Za týden mi přišla nová československá lampa z Nového
Zélandu od frajera, který tam dělá náhradní díly na škodovku. Počkal jsem v
Adelaide, zapojilo se to a jelo se dál. Jinak mě nic dalšího nepotkalo.
Jaké tam jsou cesty?
Asi pět tisíc kilometrů jsem jel po šotolině bez asfaltu.
Třeba jsem tam zažil něco, co člověk jen tak nezažije. Jel jsem pět set
kilometrů pouští a nepotkal jediné auto, jediného živého člověka, prostě nic.
Jen já, poušť a ta mašina. Ani domorodec. To si říkáš, že jestli se něco stane,
máš vážný problém, protože nikoho, kdo by ti pomohl, nepotkáš.
Ještě ti zbývá něco
objet ze světa kromě Antarktidy?
Afrika…
Ale tam jsi přece
byl.
Byl, ale chtěl bych ji projet odspoda nahoru. Jenže mám
takový drobný problém, a to je očkování, protože se nemůžu nechat očkovat. A
bez očkování v Africe je to riziko, jako na misi v Iráku… ale myslel
jsem na to, původně jsem chtěl poslat motorku z Austrálie do Kapského
Města, protože když máš motorku tam, už víš, že se k ní vrátíš. Ale
v Kapském Městě chtěli za uskladnění na rok sto tisíc. To tedy sorry.
Takže se bude motorka houpat dva měsíce na moři a přijede do Hamburku. Pak mi
ji dovezou domů, protože si chci minimálně schovat tu bednu. Je totiž vycpaná
tasmánským pivem a tak doufám, že dojede…
Pavle, vítej doma a užij si MOTOSALON. Díky za rozhovor.
